ZDENĚK TRS & ALŽBĚTA JOSEFY – I Love Lucy

Alžběta Josefy a Zdeněk Trs – dva partneři, dva malíři, dva pohledy na hyperrealismus. Vedle shodného místa narození a zkušenosti ze stejného ateliéru na AVU je pro autory společné i to, že pracují s motivem zahalení-skrytí, což vyvolává pocit tajemna a nutí diváka k domýšlení.

Alžběta Josefy se narodila v Liberci a studovala na AVU v ateliéru malířství III. u prof. Michaela Rittsteina. Roku 2007–2011 působila v ateliéru u prof. Zdenka Berana na AVU v Praze. Už tehdy začínala intuitivně pronikat do hloubky malovaných děl, které jsou oproštěné od jakékoliv prvoplánové plochosti, vyprávějí svůj příběh a pomyslně odkrývají svá tajemství. Většinou se jedná o reálné předlohy obrazů z její mysli. Maluje téma živého organismu jako schránky ať už ve smyslu fyzického těla, nebo určitých objektů a pohybu jako rozhraní.  Rozhraní autorka vnímá jako myšlenou čáru, která odděluje různé reality a různé úrovně vědomí. S citem pro fotografickou kompozici vkládá do pláten předměty kolem sebe, jejich náladovost vznášející se na pomezí temného a tajuplného. Jakoby chtěla obrátit význam a říct, že není světla bez stínu či tváře bez člověka. Často obrací naruby klasický portrét, kdy vynechává a odvrací tváře. Většinou chce zhmotnit svůj vnitřní svět a poukazuje na předměty, které ji obklopují.

Zdeněk Trs studoval u prof. Vladimíra Kopeckého na VŠUP a je jedním z výrazných absolventů Ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Jeho obrazy cíleně prezentují realitu do bodu, kdy realita sebe sama stírá a vytváří prostor pro nové pojetí imitace jako věčného návratu zpátky k prapůvodním kořenům.  Příroda a zvířata pro něj byla vždy inspirací. Od námětu lebek a mrtvých vypreparovaných těl se jeho tvorba překlenula k iluzivním obrazům jež pracují s drapérií zakrývající předměty. Většinou se jednalo o motiv kostry zakryté látkou tak, aby si ponechala své tajemství. Postupně touto metodou přešel k abstraktním obrazům krajin.  Iluze u Trsových obrazů je jasně zobrazena i chápána, přesto si pohrává s divákovou představivostí a nenechává nic náhodě, skryté předměty malované v monochromu vyplouvají na povrch za pomoci světla, stínu a objemu.