Čím jsou obrazy Josefa Achrera, ty z posledních dvou tří let, současné a lákavé? Tuto otázku si přirozeně kladu při prohlížení jakéhokoliv nového obrazu či uměleckého díla, ale u Josefových obrazů k tomu mám ještě jeden pádný důvod. Uvědomuji si totiž na nich docela zřetelně, proč je aktuální malířství takové, jaké je. A současně jeho extenzivní i intenzivní relaci k umění jako takovému a také jeho přesahy do „skutečného“ života.

Jestliže se v poslední době uvažuje, mimo jiné, o teritoriálním východisku umělecké tvorby, respektive hrají svoji roli geografická a demografická a topografická hlediska, pak se tomu Josef Achrer trefil na hlavičku. Ve svých obrazech se zabývá v co možná nejakumulovanější podobě otázkou zemského povrchu. A to jak z pozice googlovsky vědoucího pozorovatele povrchu, který se z výše svého nadhledu dostane až za práh soukromého, tak z pohledu lidských zásahů na povrchu této zemské planety. Napětí mezi reálnem skutečného, které se rozpadá až do abstraktna, a geometrickým umělým světem tvoření lidských příbytků nabízí kontrastní malířský materiál, který se propojuje či rozpojuje v rastrovitých útvarech. Některé tvoří velké celky, s možným odkazem na modernistické urbánní utopie, jiné zvýrazňují detail jako základ všeho velkého, ale také jako připomenutí neustálého pokušení a možnosti fokusování z daleka do blízka a naopak. V určité fázi se Josef už obejde bez konstrukce a ponechává jen krajinný základ v monochromním černobílém, šedivém nebo bíločerném ladění, který svou protlačovanou fragmentárností navozuje tušové reminiscence čínského či japonského malířství. V podtextu těchto krajin si lze uvědomit kontinuitu zobrazení zemského povrchu z jiné časové a fyzické perspektivy, ale také literátský a filosofický podtext, který je tomuto způsobu umělecké činnosti vlastní. Taková a další možná čtení obrazu, společně s nápaditým formálním zpracováním, včetně pozoruhodné práce s barvou i nebarvou, s velkým a malým formátem – což opět evokuje detail a celek či blízkost a vzdálenost anebo také intimitu a odcizení –, jsou tím, co dělá současného malíře přitažlivým a nabízí dost pádné důvody, proč zrovna teď a tady a takto malovat.

(výňatek z úvodního textu do katalogu)