Keller Easterling: Medium Design

Onkologové zkoumají nejen nádor samotný, ale i chemické reakce v okolních tkáních. Architekti také nevidí pouhé budovy s jejich tvary a obrysy, ale i síť pravidel a vztahů, která je formuje.

Přesto je však toto uvažování o prostředcích (medium thinking) nedostatečně ozkoušeno tváří v tvář dominantnějším kulturním zvyklostem. Kultura je skvělá v poukazování na jednotlivosti a jejich pojmenovávání, ale už jí tolik nejde popisování vztahů mezi věcmi nebo repertoárů, které ustanovují. Upřednostňuje popis, správné odpovědi, důkazy v rozepřích, obecnosti, elementární částice a telos. Dává do oběhu modernistické spisy, které oslavují svobodu a transcendentní novost – narativní oblouky, které se lomí směrem k utopickému nebo dystopické krajnosti. Takto kolektivní mysl, která hledá jednotu, je často uspořádaná jako uzavřená smyčka – smyčka, která netoleruje protiklady a která se také často ohání binárním bojem vůči každému vyzyvateli. Zatímco takto jen oscilují mezi smyčkami a binárností, ti, kdo rozhodují na globální úrovni, často bojují s odvěkými problémy tak, že je odrážejí pomocí týchž tupých nástrojů, které jsou vůči soudobým chemickým koktejlům moci zcela bezzubé.

Na rubu této logiky, kde nic není nové a nic není správné, nelze najít žádné dramatické manifesty. Ale možná je tu stále šance natrénovat si návyk v myšlení, který byl doteď zatlačen do pozadí. Přesně tak, jako medium thinking obrací ustálené zaměření na předmět oproti oblasti, může také zvrátit některé ustálené přístupy k řešení problémů, k estetice a politice. Tak jako teoretici médií, kteří se vracejí k elementárnímu chápání médií jako prostředí obklopující nás ve vzduchu, vodě či na zemi, tak i medium design vnímá samotný prostor jako informační systém a mnohoobsažnou, všezahrnující mísící komoru pro množství sociálních, politických i technických sítí. Systémy infrastruktury či prostorové matrice mohou být „dobré k tomu, aby se braly v potaz“, protože je nelze zhodnotit pomocí pouhých tvrzení a nereagují na správné odpovědi. Dokonce i v momentě digitální všudypřítomnosti je prostor nedostatečně využívaným médiem pro inovace a řízení.

Při vytváření prostředků se pracuje s možnostmi a vztahy mezi objekty – s aktivitou nebo vlastnostmi obsaženými v jejich uspořádání. Těží ze zvídavosti vůči prostorovému zasíťování či činitelům v prostorových směsicích. Tento přístup spíše než navrhování objektu připomíná to, jako byste měli ruce položeny na přepínačích a ovladačích samotné organizace. Mimo přímých vyhlášení zákonů a standardů a využívání neurčitosti jakožto jisté praktičnosti, představují formy nástroje mezihry, tvořící postupně se uvolňující či zacyklené úpravy, reagující na měnící se podmínky či na okamžiky, kdy se na ně politicky vyzraje. Schopnost rozpoznat skrytou aktivitu také zjednodušuje využití nesrovnalostí a latentní povahy v organizacích s utajenější formou aktivismu – odhalující rozdíl mezi tím, co organizace říkají a tím, co dělají, nebo agresí nepoznamenanou válkami či jinými „roztomilostmi“ dějin.

Keller Easterling je architektka, spisovatelka a profesorka Yaleovy univerzity, která vystavuje a přednáší po celém světě. Ve své poslední knize Extrastatecraft: The Power of Infrastructure Space (Verso, 2014) zkoumá globální infrastrukturu jakožto nástroj politického zřízení. Její nejnovější esej, vydaná jako e-kniha, dostala název Medium Design (Strelka Press, 2017). Publikace Subtraction (Sternberg, 2014) zkoumá odstraňování staveb, čili to, jak zvrátit mašinérii stavebního rozvoje. Mezi další její knihy patří například: Enduring Innocence: Global Architecture and its Political Masquerades (MIT, 2005), zaměřující se na nejrůznější známé světové výsledky práce s prostorem ve složitých či nadsazených politických kontextech, a Organization Space: Landscapes, Highways and Houses in America (MIT, 1999), kde aplikuje teorii sítí na debatu o americké infrastruktuře. Keller Easterling je také (spolu s Richardem Prelingerem) spoluautorkou laserdisku/DVD Call it Home: The House that Private Enterprise Built, popisu dějin americké satelitní zástavby mezi lety 1934–1960. Publikuje v časopisech, jako jsou Domus, Artforum, Grey Room, Cabinet, Volume, Assemblage, e-flux, Log, Praxis, Harvard Design Magazine, Perspecta či ANY. Uveřejnila webové instalace, mezi něž patří třeba Extrastatecraft, Wildcards: A Game of Orgman nebo Highline: Plotting NYC. Její výzkum a texty byly prezentovány na bienále v Benátkách 2014, krom toho vystavovala ve Storefront for Art and Architecture v New Yorku, na bienále v Rotterdamu a v Architectural League v New Yorku. Letos bude práce Keller Easterling rovněž k vidění na bienále architektury v Benátkách 2018.