Obraz a slovo v českém výtvarném umění šedesátých let
23. 5. 2017
Vernisáže
Výstavu zahájí ředitel ZČG Roman Musil, úvodní slovo pronese autorka Alena Pomajzlová.
Výstava se zaměřuje na ty projevy českého výtvarného umění šedesátých let, které se programově věnují vztahu obrazu a slova. Problematika tohoto vztahu navazovala na sílící projevy namířené proti modernistické „čistotě“ uměleckých druhů, na druhé straně reagovala na vyprázdněnost jazyka, u nás ještě posílenou oficiální rétorikou. Vědomí falešných významů slov, zprofanovaného jazyka oficiální sféry přivedlo řadu autorů k úvahám o relativnosti spojení slova a toho, co označuje. Kromě toho tvůrci navazovali na futuristická osvobozená slova, dadaismus, ruskou zaumnou poesii i na domácí meziválečnou avantgardu. Jedním z cílů bylo rozbití smyslu sdělení, a to jak v poesii a literatuře (Jiří Kolář, Věra Linhartová, Václav Havel aj.), tak ve výtvarném umění. Na výstavě jsou představeny ukázky asémického psaní, u něhož byl význam nečitelný a dominovala vizuální stránka (cvokogramy Jiřího Koláře, dekrety Jiřího Balcara). Asémické psaní se úzce propojuje s gestickou malbou (např. Jan Kotík). Souvisí s tím i vytváření různých nových abeced, výtvarného psaní a partitur (Jiří Kolář, Ladislav Novák, Milan Grygar), které souvisí i s hledáním nového řádu (Běla Kolářová, Václav Boštík). Jinde se původní smysl textu rozbíjí pomocí koláže, různých deformací a destrukcí (Jiří Kolář, J. H. Kocman) nebo se význam slova zpochybňuje protikladem viděného a napsaného (Jiří Valoch, Dalibor Chatrný). Tyto okruhy na výstavě doplňují nevýznamnější ukázky vizuální poesie (Bohumila Grögrová a Josef Hiršal).