grafický design: Michal Malina

Poslední příležitost zhlédnout výstavu v GAG Galerii Garáž ve Zlíně, kde Kateřina Konvalinová představuje svou sérii s názvem Korektivní vztahy I.–III. Název série Korektivní vztahy je inspirovaný stejnojmennou terapeutickou metodou, kdy terapeutka znovu přehrává situace z pacientova života, v nichž by si pacientka přála jednat jinak, než reagovala v danou chvíli. Terapeutka tak vytváří různé scénáře jednotlivých situací a pacientka tak může zkoušet, objevovat a učit se jiným pohledům a vzorcům jednání. 

  

Terapeutický rámec volně protíná celou trilogii. Zároveň ale každá epizoda stojí sama o sobě, zabývá se odlišnými tématy a vypráví o různých životních etapách, protože vznikala v jinou dobu. První dva díly vznikaly převážně dokumentární metodou, kdy neexistoval předem jasně stanovený scénář. Jednalo se o sběr materiálu během určitého období, který následně Konvalinová editovala a vytvářela z něj nový narativ. Je to typ autobiografické fikce, kdy autorka vychází ze své osobní zkušenosti, kterou se snaží zobecnit a uložit emoce s tím spojené do obrazů. To, co Konvalinovou zajímá je, zda se skrz obrazy a emoce v nich zakódované může propojit se zkušeností někoho dalšího. Zda se diváci mohou nějakým způsobem napojit na dílo a vyvolat v sobě něco z jejich vlastního života. Konvalinová má určitý výklad svých děl, ale vždy ji více zajímá interpretace a čtení ostatních.

  

Korektivní vztahy I.: První sezení (2017)

První sezení vzniklo již v roce 2017 a bylo inspirované psychedeliky a jejich užívání při terapiích. Zároveň se v osobní rovině vztahuje k první zkušenosti s psychedeliky nebo obecně změněným stavem vědomí. Jiný stav vědomí je v tomto díle chápan v širším slova smyslu – může být meditací, bezhlavým zamilováním, alkoholem apod. Symbolicky se tak jedná o první zpochybnění kdy naráz to, co jsme považovali za dané, začneme nahlížet nebo prožívat jinak. Může s tím souviset i jev tzv. rozpuštění ega, což může být jak euforický pocit, tak i dosti tíživý až děsivý. První sezení odkazuje k prvnímu setkání s terapeutkou, kdy ještě nedokážeme svůj stav či nespokojenost pojmenovat a zároveň začínáme budovat vztah s někým novým, před kýmž máme zcela odkrýt svůj soukromý život a naši osobnost se všemi chybami.

  

Korektivní vztahy II.: Bad Trip (2019)

Druhý díl vznikl během studijní stáže v Indonésii, kde Kateřina Konvalinová studovala tradiční tance ve městě Yogyakarta. Tato epizoda je o střetnutí se s částí naší osobnosti, kterou se snažíme skrývat. O ztrátě iluzí o nás samých. Samozřejmě se do vyprávění otiskl kontext místa, ve kterém film vznikal a tak řeší celkově střet s jiným, s jinou kulturou a vystoupením z vlastní komfortní zóny. Dotýká se také postkoloniálních témat, kde autorka řeší vlastní pozici evropanky v kontextu prostoru a místních dějin Indonésie. Časová linearita se tak začíná bortit a člověk z meditace procitne do sletu obrazů, kde se protíná budoucnost s koloniální minulostí a přítomností. Princip určité snové vize, prozření. 

  

Korektivní vztahy III.: Party (2020)

Poslední díl je nejvíce stylizovaný a předlohou je autorský text a scénář. Zabývá se tématy jako jsou existenční krize, marnost a hledání radosti ze života. Úvodní hraná scéna filmu z představuje terapeutického sezení. Konvalinová zde zpochybňuje či polemizuje se samotnou postavou terapeutky a jejím vlivem. Jedná se o určitý typ nerovného vztahu, kdy přicházíme za někým s žádostí o pomoc. Tematizuje se zde typ moci ve vztahu terapeut a klient, kterou lze snadno zneužít (a také bylo mnoho případů takového zneužití). Nicméně tím Konvalinová netvrdí, že je celá psychoterapeutická praxe špinavý byznys, sama navštěvovala Gestalt terapie. Je to spíš pobídka k obezřetnosti a pojmenovávání pozic, ze kterých jsme léčeni a kým. Že se můžeme setkávat s větším důrazem na uspokojování osobních potřeb, což v současné globální krizi není řešením, a že někdy může být nespokojenost či deprese projevem skutečného stavu věcí. A zda-li není náš léčitel jen agentem udržovacím status quo. Závěrečná scéna filmu, kde se hlavní hrdinka dostává na party, odkazuje k určité subkulturní naději, že člověk nalezne komunitu, se kterou souzní, a se kterou si vybuduje vlastní podmínky pro spokojený život.