Karel Nepraš, Přepadení králíkárny, 1968–70

Zprvu se zdálo, že k tomuto záměru nebudeme mít dost materiálu, ale překvapivě jde o motiv poměrně blízký uvažování mnoha umělců různých generací. Rozhodli jsme se jít tímto směrem jednak z důvodu, který je nasnadě a který nás pronásleduje déle než rok bez toho, že by přicházel nějaký zaručený zlom směřující ke konci kritické pandemické situace. Chtěli jsme ušetřit umělce, který by zde investoval své síly do monografické výstavy, zklamání z toho, že by nakonec nebyla přístupná veřejnosti. Naskytla se nám tak po dlouhé době příležitost zahledět se do obsahu naší kolekce pod určitým dosud nevyzkoušeným úhlem.

 

Nejistotami a určitou bezvýchodností jsme zmítáni od loňského jara. Tento stav ale prožíváme s různou intenzitou v průběhu života mnohokrát a za různých okolností. V umění se proto objevují odkazy k němu stejně tak přirozeně a nevyhnutelně. Někdy je to velice niterně prožívaná a traumatizující zkušenost, která prostoupí výsledné dílo, jindy je to otázka obecnější úvahy o smyslu a povaze naší existence či projev hledání duchovní harmonie nebo víry. Je příznačné, že se toto téma objevuje zejména ve vyhrocených společenských situacích (např. tzv. osmičkové roky), ale také v traumatizujících letech normalizace či porevoluční deziluze. Předkládáme určitý vzorek názorů, které jsou svázány jak s osudovými společenskými pohyby, tak také s osobními dilematy jednotlivých autorů, či obojím zároveň.

 

Kurátoři: Magdalena Juříková, Jitka Hlaváčková, Jakub Král, Olga Malá