Umění je těžko oddělitelné od kontextu toho, kde, kdy a kým je vystavené. Věříme, že význam uměleckého díla spoluutváří i samotná instituce, pro kterou vzniká, či která jej vlastní a vystavuje. S tím souvisí i otázka organizace a financování.

  

Instalace Adély Vavříkové a Barbory Žentelové upozorňuje na skutečnost, že na institucionální uměleckou scénu vstupují entity, které je třeba kriticky reflektovat. Křehkostí svého ústředního objektu se pokouší zprostředkovat napětí, související s obavou z budoucnosti a potřebou diskuse. Rozpadající se, pomalu mizící destička jako vytrácející se hodnoty, balancování na hraně, vymezování vztahů na novém hracím poli. 

 

Výstava Quid pro quo reaguje na skutečnost, že mapa české umělecké scény se 22. 2. 2022 rozrůstá o soukromý subjekt Kunsthalle Praha, založený nadací The Pudil Family Foundation, jejíž finanční existence je spojena s fosilním průmyslem. Co si o etice financování umění myslíte Vy? Zapojte se do debaty zde.

  

kurátorky: Amálie Bulandrová, Eliška Špálová