Stejně jako prstence Saturnu i výstava The Melancholy Mad Tenant Kataríny Poliačikové osciluje kolem vesmírného tělesa, které je v naší planetární soustavě jedno z nejvzdálenějších a astronomicky i kulturně se s ním pojí řada záhad a rozporů. Středobodem je tu náladový Saturn a jeho zvláštní “mentální” gravitace, s níž souzněla i řada neklidných myslitelů – od renesančního učence Roberta Burtona po avantgardního teoretika kultury Waltera Benjamina. Počínaje středověkem je Saturn spojován s melancholií, kterou ve 21. století téměř zcela pohltila deprese jako diagnóza.

 

Série děl, tvořících výstavu nazvanou podle alba londýnské industriální skupiny Coil, otevírá nuance melancholie napříč časem a prostorem. Práce, které navazují na dosavadní praxi slovenské umělkyně, spojují osobní a planetární perspektivu prostřednictvím souvztažností intimních životní příběhů s narativy NASA o průzkumu vesmíru. Výstava podle slov umělkyně spojuje dohromady “vlastní fotografie, ale také ty, které poslala sonda Cassini ze své cesty k Saturnu, melancholie z míjení v newyorském metru, předměty z bleších trhů oscilující na hranici zapomnění nebo cesta do depozitáře Moravské galerie za Dürerovou grafikou Melencolia I. (1514).”

 

Výstavu doprovází báseň s názvem Weeping for Cassini / Oplakávání Cassiniho, kterou napsala básnířka, esejistka a filozofka Juliana Sokolová. Jedno z vystavených děl, video se stejnojmenným názvem The Melancholy Mad Tenant, vzniklo během rezidenčního pobytu Kataríny Poliačikové v košickém Kině Úsmev, který byl podpořen z veřejných prostředků slovenského Fondu na podporu umenia.

 

Výstavní program Jiri Svestka Gallery je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy.