Jak mediální a měřící technologie ovlivňují naše vnímání světa a vztah k němu?

Výstava Terra Incognita se na tuto otázku pokusí odpovědět pomocí filmových esejí a galerijních instalací. Zdůrazní při tom procesy, které v dlouhodobé perspektivě propojují zobrazování Země s jejím chápáním jako zdroje určeného k těžbě a přeměně v kapitál. Současně poukáže na to, že samotné mediální a měřící přístroje jsou na těžbě surovin závislé, protože obsahují různé minerály a drahé kovy.

První část výstavy se zaměří na mocenské a historicky určující způsoby vnímání reality. Jak svět zobrazujeme, pojmenováváme či měříme, totiž ovlivňuje, jak o něm přemýšlíme. V této části bude ukázáno, že ani zdánlivě objektivní systémy, jako jsou vědecké jednotky nebo metody měření, nejsou neutrální, ale vznikly v konkrétním historickém a mocenském kontextu. Prizmatem videoeseje Sashy Litvintsevy a Benyho Wagnera proto například nahlédneme výpočtovou chybu, jež je až dodnes vepsána v etalonu evropského měření, tedy v jednotce metru. Stejným kontroverzím pak pomocí instalace Agustiny Woodgate vystavíme základní kategorizační jednotku hmoty, tedy jeden elektron.

Druhá část pak představí projekty, jež dávají prostor věcem a materiálům, které při používání zobrazovacích technologií normálně neřešíme a nevidíme. Procesy záznamu, ukládání a čtení informací za tímto účelem promění v performativní události. Výstava tuto problematiku akcentuje například prostřednictvím instalace Ioany Vreme Moser, která se zaměřuje na vztah mezi zápisem informace do obvodů mikročipu a její postupnou degradací. Obdobné propojení záznamové technologie a okolního prostředí odhaluje také videoesej Susan Schuppli, sledující chování kamerového čipu v podmínkách arktické zimy.

Koncepce výstavy vychází z pojmu terra incognita, kterým Evropané po staletí označovali neznámá území na mapách, tedy tzv. bílá místa. Automaticky na ně nahlíželi z odstupu, jako na teritoria, která je potřeba nejen prozkoumat a popsat, ale následně také obsadit a zužitkovat těžbou zdrojů. Tento dnes již zastaralý kartografický koncept bude přímo v galerii naplněn novým významem, jenž se logice dobývání vymyká. Prostřednictvím jednotlivých uměleckých děl výstava přehodnotí odstup, který nám zobrazovací technologie vůči světu poskytovaly a připomene, že jsme závislí na přírodních zdrojích a máme vůči planetě určitou odpovědnost.

vystavující: David Blandy, Kryštof Brůha, Harun Farocki, Su Yu Hsin, Sasha Litvintseva & Beny Wagner, Ioana Vreme Moser, Bára Mrázková & Karolína Žižková, Susan Schuppli, Selmeci Kocka Jusko, Agustina Woodgate

kurátor: Martin Netočný

grafické řešení: Zuzana Burgrová

architektonické řešení: Kateřina Radakulan

Výroční výstava Továrna na krásno představuje díla dle subjektivního výběru sběratelů, tedy takové umělecké práce, s nimiž je pojí silný osobní vztah.

Rezidenční program MeetFactory vypisuje tři nové otevřené výzvy. Dvě nabízejí pobyt v zahraničí (Barcelona, Štrasburk), třetí je určena pro ukrajinské umělce a umělkyně žijící v Praze.

DEPO Exhibition Prague 2026 brings together international photographers exploring contemporary visual storytelling, artistic expression and new perspectives. Discover their work at SPOT Gallery, Prague, on 13–14 November. Free admission.

Výstava představuje tvorbu dvou výrazných autorek – polské vizuální umělkyně s romskými kořeny Małgorzaty Mirgy-Tas a české výtvarnice Sráče Sama – a zaměřuje se na témata ženského spojenectví, neviditelné práce, péče a každodennosti. Obě umělkyně vychází z konkrétních míst, komunit, vztahů a propojují umění s běžným životem.

25. ročník festivalu filmové animace a současného umění proběhne 3.–6. prosince 2026 v Olomouci. Nabídne projekce, performance, koncerty, výstavy i jubilejní 20. soutěž Jiné vize. Bestiář se rozvine také v New Yorku, v Českém centru a Pioneer Works.