V Hořicích bude od září probíhat již osmý ročník Mezinárodního festivalu krásných umění. Letos bude zaměřený na umění a kulturu v Německu a jeho podtématem bude život v megapolis. Pro historické i současné Německo je totiž výrazný obrovský hospodářský boom, který přetváří města ve velké sítě aglomerací, mísících různá etnika. V takových sídlištích se jedinec často ztrácí a je kritický vůči jazyku nápisů, reklamy, komerce i vůči všemožným neosobním systémům, které dávají jeho životu rytmus. 

 

Nejvýraznější součástí festivalu je výstava v hořické Galerii plastik, kde bude hostem v Berlíně žijící Andrew Gilbert. Ten jakožto britský imigrant kritizuje evropskou koloniální historii: ve svých kresbách, malbách a instalacích zdánlivě naivně cituje expresionismus a estetiku expozic etnografických muzeí, tu a tam ale na diváka vypadne odkaz na velké násilí, které bylo ukryté za pompou zaoceánských cest.

 

Ve velkých městech, v megapolích jako je Berlín, kde sdílejí prostor lidé různorodých etnik a kultur, se zrodil nový způsob myšlení, založený na kritice západní dominance nejen politické a ekonomické, ale také kulturní a intelektuální. Rovnost všech lidí napříč všemi myslitelnými kategoriemi je žitá právě v těchto multikulturních městských prostředích. Jedním z otců filosofie postkolonialismu byl filosof Frantz Fanon, který na základě své psychiatrické praxe v 50. letech popisoval ničivé dopady, které má systém mocenských nerovností mezi lidmi na křehkou lidskou psychiku. V knize Černá kůže, bílé masky pak ukázal traumata, vyrůstající ze zničených možností jazyka a komunikace mezi obyvateli kolonií i mezi kolonizátorem a kolonizovaným. Fanonovo myšlení zůstává velice vlivné i pro současné postkoloniální myšlení, které se ale více zaměřuje na komplexitu, nestálost a dynamičnost globálního světa, ve kterém stále větší roli hraje celosvětové propojení a migrace, který už není světem jedné nebo dvou mocností, ale světem nepřeberného množství kultur a identit, změtí různorodých kulturních prvků. 

 

A s takovouto změtí pracuje ve své nejen malířské tvorbě i Andrew Gilbert, který skládá jednotlivé prvky kultur koloniálních i kolonizovaných, míchá je, a tak tvoří skrumáže kritické k evropské kultuře stále usilující o světovou dominanci. S mrazivou ironií se vysmívá evropským dobyvatelům a hrdinům, angažovaně zesměšňuje stále přežívající svět kolonialismu – svět plný boje o moc, kde jedni touží po ovládnutí druhých.

 

Gilbertova díla jsou zastoupená ve sbírkách řady evropských institucí. V roce 2021 zakoupila Galerie moderního umění v Hradci Králové unikátní sbírku brněnského sběratele a galeristy Karla Tutsche, jejíž součástí jsou také díla od Andrewa Gilberta, která budeme na výstavě díky laskavému zapůjčení instituce prezentovat. Vetší množství Gilbertových děl nám zapůjčila i mnichovská Galerie Sperling a z italského Tridentu, ze Studia d‘Arte Raffaelli k nám přicestovaly další jeho práce. V instalaci však využijeme i artefakty naší africké sbírky. 

 

kurátoři: Filip Jakš a Petra Zachovalová