Může mít kurátor, umělec, galerista, návštěvník stejné uvažování? Existují nějaké skryté vzorce myšlení, které nás mohou dovést ke společnému vědomí? Kolikrát jste si při návštěvě výstavy v galerii řekli, že tomu nerozumíte? V době, kdy začala koronavirová situace a galerie byly uzavřeny, si svět umění kladl otázky: Jsou kurátoři vůbec potřeba? Potřebuji kurátora, aby mi zprostředkoval umělecké dílo? Kdo jsem já jako kurátor? Jsem spíše grafik, který vytváří virtuální galerii – správce uměleckého obsahu na sítích?

  

Umělecký experiment, který Anna König Vlk připravila pro olomoucké publikum, má diváka přenést do prostoru, který velmi dobře zná, galerie Basement Project. Tato volba tzv. galerie v galerii nebyla náhodná. Má v člověku probudit vzpomínky a myšlenky na minulé výstavy, setkání, akce, které se zde konaly a které jste sami zažili. Tyto myšlenky jsou nedílnou součástí každého z vás, a aniž byste si to uvědomovali, mohou se odrazit ve vašem jednání během experimentu. Pokud by si autor vybral jiný galerijní prostor, připravil by vás o tuto příležitost a zároveň by přišel o důležitý prvek spolupráce a rozvíjení vztahů na vaší kulturní scéně.