Betlém prachatického insitního umělce Josefa Chwaly (1906–1985), zapůjčený z etnografické sbírky Historického muzea Národního muzea v Praze, patří k nejvýraznějším autorovým dílům. Chwala se začal řezbářské tvorbě intenzivně věnovat až ve svých 59 letech, bez předchozího školení a v ústraní svého samotářského života. Řezba se mu stala zdrojem radosti i hlubokého smyslu; vytvořil řadu betlémů, figur madon, svatých a výjevů ze života světců, které se vyznačují mimořádnou citlivostí, niterností, osobitým humorem a výraznou tvůrčí fantazií.