Petr Šprincl a Marie Hájková se už programově zaměřují
na experimentální videofilm. V dokumentu
o životě Jána Vizváryho, který sestrojoval projektory
vlastní výroby, rekonstruují rodinný příběh na základě
sporých informací, které se jim podařilo dohledat.
Vytvářejí sugestivní náhled, místy až detektivní
příběh, který je natočený na super 8 mm kameru,
čímž evokují dobový home made film způsobující, že
je snímek vnímán jako jistý dobový relikt. Šprinclův
dědeček Bohuslav Havíř shrnul osudy ústřední postavy
slovy: „Tam někde v Podkarpatské Rusi se
narodilo manželům Vizváryovcům neforemné dítě,
později nazvané Čapatý Ján. Po různých peripetiích
se dostal do rázovité Záhorácké obce jménem
Čáry do rodiny dědy Floriana Poláka. Spal v maštali,
pásl krávy a koně a vedl smutný, velmi smutný
život. Naštěstí do vsi chodil prázdninovat školák
jménem Hubík, od kterého se naučil číst a psát.
Stali se kamarádi na život a na smrt. Po odchodu
strýca Tonka, syna Floriana, dostal se pod kuratelu
řádových sester do Holíče, kde je i pochovaný na
místním hřbitově.“

kurátorka
Zuzana Janečková