Přístupy Dany Iliašové Mazalové jsou založené primárně na spolupráci s lidmi jako „laickými autory či diváky“. Její minimalistický projekt Přátelské gesto reaguje ironickým komentářem na častokrát nesmyslně nastavené kritéria hodnocení umělecké činnosti (výstavy v zahraničí a ve věhlasných galeriích jsou „cennější“ jako ty domácí a v polozapomenutých objektech). Jednoduché gesto poděkování je napsané rukou v jazyku krajiny, kde se výstava aktuálně prezentuje a je umístěné ve vstupních prostorách galerie jako znak vděčnosti příslušné instituci. (V tomto případě Galerii TIC za realizaci projektu). Snahou autorek a kurátorek je konfrontace se systémem akademického hodnocení v hraničních polohách jeho fungování, které tvoří právě prezentace v zahraničních renomovaných galeriích. V projektu je přítomen také tzv. paradox institucionální kritiky, jelikož je toto gesto vlastně gestem institucionalizovaným – na to, aby se mohlo uskutečnit, je nutná příslušnost k uměleckému kontextu a k instituci umění (například osobní kontakty jako běžná součást umělecké praxe). Tato tautologická hra odhaluje, že jsou tato schémata vzájemně podmíněná a upozorňuje na to, že se v praxi sice neustále mluví o aktuálním umění, ale vzdělávací instituce nadále fungují v systémech minulého století.

kurátorky: Zuzana Janečková a Marianna Mlynárčiková