Instalace Davida Možného uvádějí v pohyb nezměrnou skutečnost v její kondenzované podobě a s věrností k jejímu působení na naše animální smysly. Kancelářské prostory determinující přesné decimetry pracovního prostoru nazývané open space, technicky dokonalá a prolamovaná sada sedaček z letištní haly, sloupky vymezující labyrintický pohyb v otevřeném prostoru vsakující se do podlahy. Podlaha, stěna a okno jsou borders – hranice, které omezují a zároveň chrání před chaosem a vytyčují směr našeho pohybu a jednání, dokud nepřijde zlom, chyba v matrixu, záblesk paměti, absence serotoninu, tušení zločinu na hladké a bezproblémové trajektorii života. Naruší ochranu a zároveň omezení. Lockdown, blackout, heat wave. Infinitiv a trpný rod odosobňuje a tím je k nám shovívavý, dává možnost nebýt a přežít, pasivní participium. Apokalypsa u Davida Možného má vždy veřejný charakter a východisko.