DÍLO SEZÓNY: Krása fragmentu: Dva nově restaurované deskové obrazy v expozici středověkého umění

Na přelom zimní a jarní sezóny Sbírka starého umění Národní galerie v Praze připravila komentovanou expozici dvou vzácných deskových obrazů. Nově restaurovaného pozdně krásnoslohého milostného obrazu Madony lnářské (Zapůjčila Římskokatolická farnost Lnáře, kolem 1410-1420) a nově restaurovaného pozdněgotického obrazu Sv. Anny Samotřetí (Národní galerie v Praze, kolem 1510-1515) u něhož bylo potvrzeno dříve navržené připsání Mistru litoměřického oltáře.

Jak vyplývá z datace, vznik obou obrazů dělí navzájem přibližně jedno století. Obě díla byla tedy vytvořena ve zcela jiném společenském a výtvarném kontextu. Jejich společným rysem je však vysoká kvalita, která je patrná i přes torzální stav dochování. Otázka formy presentace fragmentárně dochovaného středověkého díla se proto stala jedním z podstatných témat jejich komentované expozice.

Pozoruhodnou kapitolou studia obou děl je rovněž ověření hypotéz o jejich autorství. V obou případech nejsou nově zrestaurované obrazy v rámci českého fondu gotického malířství osamocené. Přirozené autorské, dílenské a datační vazby proto sleduje umístění nově restaurovaných děl v dlouhodobé expozici středověkého umění v Klášteře sv. Anežky České.

Madona lnářská je instalována v těsné blízkosti ústředního článku celé ikonografické skupiny, stěžejní památky vrcholného krásného slohu, Madony svatovítské (Národní galerie v Praze, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze). Zcela unikátně je vystavený soubor Madon svatovítského typu doplněn také o Madonu ryneckou, uctívanou do roku 1918 na soklu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (zápůjčka Římskokatolické farnosti u kostela P. Marie před Týnem, od 5.3 do 26. 5. 2013). Krátkodobá zápůjčka Madony z Rynku přináší poprvé jedinečnou možnost ověřit, na základě komparačního studia obou restaurovaných děl, starší hypotézu o společném dílenském východisku obou mariánských obrazů. Dosavadní výsledky průzkumu, který je na výstavě presentován formou počítačové presentace a textových panelů, tuto hypotézu plně podporují.

Malířské kvality obrazu Sv. Anny Samotřetí lze studovat v kontextu ostatních děl oeuvru Mistra litoměřického oltáře, čelního přestavitele malířství dvorského okruhu doby jagellonské v Čechách. Vystavovaná galerijní kolekce děl tohoto význačného anonyma patří, také díky dlouhodobým zápůjčkám, v rámci České republiky k nejvýznamnějším. Naposledy byla galerijní sbírka děl Mistra litoměřického oltáře obohacena v roce 1998. Tehdy Národní galerie v Praze zakoupila dva deskové obrazy tzv. Svatokateřinského oltáře na aukci v New Yorku.

Doprovodné texty a množství obrazového materiálu (výstavní panely, počítačová presentace) přibližují metody a výsledky prací, které směřují k důkladnému poznání a rehabilitaci vzácných středověkých děl. Záměrně je divákům nabízena možnost nahlédnout zblízka do postupů restaurátorů a to nejen na základě studia restaurátorské dokumentace, ale také na základě ukázky stavu rozpracovanosti (desková malby sv. Anny Samotřetí). Komentovaná expozice obou děl navazuje na tradici výstav typu „Dílo sezóny” pořádaných v minulých letech Sbírkou starého umění Národní galerie v Praze.

K výstavě není vydáván katalog, výsledky komplexního studia nově restaurovaných děl budou publikovány v odborném tisku a presentovány během komentovaných prohlídek obou děl, pořádaných v době trvání výstavy. Speciální nabídku připravuje v rámci „Díla sezóny” také lektorské oddělení Národní galerie v Praze.