Duhová šedá

“Představte si, kdyby se role obrátili, jaký by to byl asi pocit, kdyby nám lidem někdo narušoval prostor? Veřejný prostor. Člověk si ani neuvědomuje, kdy, kde a komu vstupuje do jeho teritoria a navíc si ho ještě většinou sobecky přivlastňuje. Jsme my na návštěvě u holubů nebo oni u nás? A proč vlastně holub? Obyvatel různých městských lokalit, zejména autobusového nádraží, je se svým zelenofialovým leskem jakousi metaforou graffiti, kdy barevné spektrum narušuje všudepřítomnou šeď. Jsme vizuální studio, které tvoří práce na pomezí užité grafiky a umění. Naše síla je v kombinování rozličných vizuálních disciplín, ze kterého vychází nová neokoukaná tvorba. Propojujeme například muralart, 3D grafiku nebo ilustrace. Často je úspěšně kombinujeme i s užitou grafikou nebo designem.”

Pilotní výstavou ve vitrínách na autobusovém nádraží je výstava Ondřeje Beneše a Jiřího Hořavky ze studia _STROY. Ondra Beneš je jabloneckým graffiti nestorem, který se věnuje graffiti více než 20 let, nezapomenutelně ztvárnil mnoho stěn jak u jablonecké přehrady, tak na spoustě dalších míst ve městě a jeho okolí a před lety inicioval legalizaci ploch pro graffiti, čímž změnil pohled mnoha lidí na pouliční tvorbu. Společně s Jiřím Hořavkou vytvořili řadu velkoformátových muralů, například vloni v Liberci draka chrlícího oheň. Kruhový obraz vznikl jako pozvánka na Týden Křišťálového údolí. Další z jejich neopomenutelných společných děl je mural Světlonošky zdobící budovu bývalé kotelny Preciosa Lighting v Kamenickém Šenově.

Nový výstavní prostor Galerie Ahoj Nazdar Čau ve vitrínách na autobusovém nádraží vznikl ve spolupráci se statutárním městem Jablonec n. N. Galerie v tomto specifickém prostoru pod rozlehlým přístřeškem venkovní čekárny disponuje nejen šesti okny vitrín původně určených na jízdní řády, ale také čtyřmetrovým prostorem na nástěnné malby. Přinášet umění do veřejného prostoru je dlouhodobou strategií Galerie Ahoj Nazdar Čau, která od roku 2014 působí ve vitrínkách kina Varšava v Liberci. Jako nezávislý výstavní projekt funguje galerie ještě déle a výstavy uskutečnila na rozličných místech s cílem prezentovat současné mladé umělce. Prostorem autobusového nádraží denně projde opravdu mnoho lidí a vnést do běhu všedních dní možnost pozastavit se nad uměleckým dílem, zpříjemnit člověku čekání a přinést zamyšlení, v těchto prostorách rozhodně chybělo. Pro člověka, který běžně galerie nenavštěvuje, může kultura v této formě vzbudit zvědavost a probudit zájem o umění, přinejmenším bude povšimnutelnou změnou, která oživí šedé zákoutí. Gumák se v minulosti přezdívalo hospodě v přízemí domu za krytou čekárnou a galerie si lidový název propůjčila jako připomínku místní pozapomenuté historie.