Efemér: Bdění IV

Dveře z rušné ulice vedou do potemnělé místnosti, v níž se na jeden adventní večer zastaví čas. Čtvrté opakování adventní tradice v Galerii Entrance s Lucií Králíkovou alias Efemér.

Alespoň na chvíli odložit své denní starosti a vydat se na lehounké bárce po proudu divoké řeky. Nachystat si jednoduché lože a společně prodlévat v nejdelší zimní noci. Zaměstnat ruce, souznít, tlumeně promlouvat, předčítat, pozpěvovat, mlčet nebo naslouchat. Stříbrné nitě značí čistotu a tříbení. Bělostné poupě růže se choulí na zamrzlém keři, než ho odnesou do tepla pokoje uloží ho na posvátné místo. Rosu dají nebesa shůry.

“V dobách, kdy zažehnout světlo neznamenalo než vykřesat do troudu jiskru, rozdmýchat ji a zapálit louč – či nanejvýš rozsvítit petrolejovou lampu – byla noc v přesile, naše světla proti ní nepatrná. Nebylo třeba se strachovat o celistvost noci. Ani moje petrolejová lampa, vrchol osvětlovací techniky ve století dnes předminulém, noc neznásilňuje. Zlatý kruh světla na stole vyznačuje místo lidského konání, kolem něj zůstává světnice v temnotě, ve všech zákoutích v míru s nocí. Novodobá světla mají docela jiné vlastnosti. Elektrická zářivka zaplaví světlem celou místnost, do všech koutů. Člověk si pak namlouvá, že má božskou moc zahánět noc. Světlo už neužíváme, abychom vytvořili kout pro dokončení dne. Zaplavujeme světlem i prázdné místnosti a svá obydlí obklopujeme záplavou světel. Zaháníme noc a snažíme se vytvořit iluzi nekonečného dne, snad aby se nám do života nevloudila temnota.” (Erazim Kohák)

– Budeme společně číst, vyšívat, promlouvat i mlčet a především bdít.

– Vychutnáme si hloubku tmy.

– Přespíme v galerii a brzy zrána se vydáme na roráty do Kostela svatého Petra Na Poříčí.

Na slavnost Bdění si vezměte ruční práci (pokud pletete, háčkujete nebo vyšíváte), knihu, která vás inspiruje (může se nějakým způsobem vztahovat k adventnímu období), spacák a karimatku.

Omezená kapacita, rezervace na efemer.info@gmail.com.