Fragmenty fotografií, drátky, provázky, úlomky, střípky… To vše utváří architektonickou krajinu instalace Evy Pechové. Nejedná se však o krajinu v pravém slova smyslu, ale o tu fiktivní, v neustálém pohybu. Z obrazu se zde stává objekt, oprošťuje se od vlastní váhy. Záleží na každém, byť nepatrném detailu, který se ocitne v našem zorném poli.