Jan Verwoert: Fake fate and turbofeudalism

 

Rozhovor Noemi Smolik s Janem Verwoertem vydal spolek Hope Recycling Station při příležitosti přednášky Jana Verwoerta v Praze v březnu 2018.

 

Publikace bude k dispozici zdarma pro prvních 5 příchozích. Dále pak bude v distribuci v PageFive za 220 kč.

 

Falešný osud a turbofeudalismus
Jak bojovat proti osudové přitažlivosti Turbofeudalismu a přemoci Říši laciného vkusu dřív, než ona dostane nás? Politika se stává existencionální, když se položí otázka: kdo jsme, když máme společně žít a umírat? Levice říká: „jsme racionální bytosti, takže můžeme udělat život lepší pro každého, když se o to pokusíme. Pokrok je možný”. Pravice odpovídá: „Proč se stát lepšími? Nejsme dost dobří takoví jací jsme? Jsme jedna rodina, jeden národ, osudově spojení naší minulostí, loajální k našim králům, magnátům a oligarchům, domácím císařům Turbofeudalismu!” Je to divné, i když se chová jako panstvo, mafie nebyla nikdy víc než druhořadá horní vrstva společnosti. Historicky řečeno, chovají se jako náhradníci zaniklé aristokracie. Každý to ví a vidí, mrknutí oligarchy je lepkavé, kýčovité, teatrální. Mar-a-Lago je nereálné. Turbofeudalismus je falešný, tak proč bychom měli nechat císaře se povyšovat a zpečetit náš osud? Protože se nás to dotýká. Diskutování o Trumpovi je jako poslouchat Mariah Carey o vánocích, naprosto nevyhnutelné.
I kdybychom měli nevyhnutelně podléhat říši nových zákonů nevkusu, co tento osud nabízí? Národní izolaci, kulturní smrštění, endogamické rozpuštění předcházející nukleární válku? Thantalos je konzervativní cestou. Ale co by řekla Mariah? Můžeme si představit vánoční speciál s Carey režírovaný Brechtem nebo Fassbinderem, Passolinim nebo Sarah Silverman? Dramatická neautenticita je nakonec důvod, proč máme rádi svatby a pohřby. Možná to je proto, že zde bude vždy něco komicky tragického a osudově teatrálního na společenských ceremoniích, které obklopují sex a smrt. Může to levice přemrštit a být v depresi z absurdity existence? Ne v konzervativním tónu fatálního konce, ale ve stylu existenciální otevřenosti vyvíjející se v odevzdání se budoucnosti, kterou ještě neznáme?

 


Jan Verwoert je kritik a spisovatel o současném umění a kulturních teoriích žijící v Berlíně. Je přispívajícím, editorem časopisu Frieze a jeho texty se objevily v různých časopisech, antologiích a monografiích. Vyučuje na Piet Zwart Institute v Rotterdamu. Je profesorem teorie na Oslo National Academy of the Arts hostujícím profesorem na UdK Graduate School v Berlíně. Je autorem Bas Jan Ader: In Search of the Miraculous, MIT Press/Afterall Books 2006, sbírky esejů Tell Me What You Want What You Really Really Want, Sternberg Press/Piet Zwart Institute 2010, společně s Michaelem Stevensonem, Animal Spirits — Fables in the Parlance of Our Time, Christoph Keller Editions, JRP, Curych 2013, druhá sbíra jeho esejů Cookie! vydaná Sternberg Press/

 

www.h-r-s.cz