Habima Fuchs – Pospíchám se napít věčného světla

Pospíchám se napít věčného světla
přede mnou leží den, za mnou noc
nade mnou nebe a moře pode mnou….

Autorčinu tvorbu, již představují především kresby, objekty či sochy a instalace, lze vnímat jako výsledek upřímného závazku odkrývat hlubší fenomény života. Skrze filozofický výzkum, intenzivní analýzu náboženské a mytologické ikonografie, kontemplaci posvátné geometrie či bezprostřední zkušenost v nejrůznějších oblastech života vytváří jazyk, kterým popisuje stav světa a jeho transformační procesy.

Příroda může být půvabná, nádherná či nesmírně vznešená, ale jak se zdá, křehkost a jemnost si může dovolit jen za cenu sebezapření. Tuš a hlína jsou její svěcená voda a „tělo, které se za nás vydává.“ Kresba svou paprsčitou trpělivostí odčiňuje výbušný počátek hvězdného svitu, citlivé ruce sochařky zklidňují geologickou hnací sílu hlubokých vod.