Každé dílo je intimitou svého autora a divák se skrze něj prodírá umělcovým životem. Přesto jsou ale i v životě umělce místa, kam se návštěvník nedostane, případně jen velmi výjimečně a na krátkou chvíli. Takovým místem je domov ve smyslu – obýváku, ložnice, koupelny nebo kuchyně. Těch několik pokojů, kam nepatří ani věci z ateliéru. Každý umělec si ateliér někdy namaloval, ale kolik z nich pomyslně pustilo diváka do své domácnosti?

  

Mezi těch pár odvážných patří Hana Puchová, která má už roky dveře od bytu otevřené. Vypráví především skrze zátiší a má pro to vzácný dar. Z obyčejného hrnku na kávu a dalších předmětů dovede udělat svou stylizací ony tiché spolubydlící nejen své domácnosti, ale i vzpomínek a lecjakých dlouhých chvil. Vytváří tedy ojedinělý dokument ukazující ty nejpřirozenější okamžiky někoho natolik zajímavého, jako je právě umělec. Právě část tohoto dokumentu je vystavena v Pekelných sáních.