Performance For the Russian Wives by Kate Mamchur. Photo by: Tamir Yaffe

Rezidence Artist in Need vznikla v rámci platformy Akademie výtvarných umění pro Ukrajinu ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem, Artivist Labem a MeetFactory. Naší společnou snahou bylo pomoci profesionálním umělcům a umělkyním, kteří ze své rodné země utekli před válkou. Poskytli jsme jim od 20. 4 do 30. 7. 20222, tedy po dobu tří měsíců, pracovní místo, ateliér a ubytování a zajistili jim tak minimální životní jistotu.

 

Výběr umělců nebyl snadný, rozhodli jsme se, že jednoho umělce, Antika Danova přivezeme z okupovaného Krymu s pomocí organizace Artist at Risk. Umělkyni Svitlanu Reinish jsme vybírali a podpořili jako jednu z množství umělců, kterým se podařilo vlastními silami uprchnout na začátku války do Prahy. Katerynu Mamchur a Yulyu Kisil jsme vybírali pomocí nově vzniklých seznamů umělců – žadatelů o podporu a rezidenci, ty nám zpřístupnila INI galerie a mezinárodní organizace Artist at Risk, kterou Artivist Lab reprezentuje v rámci České Republiky.

 

Kateryna Mamchur a Yulya Kisil řešily sociální a společenská témata ve své tvorbě i před válkou, avšak Mamchur reprezentuje na výstavě Heroiam Slava dílo, ve kterém poprvé využívá jazyk uměleckého aktivismu. Její performance názvaná Pro ruské manželky / Денацифікація, se uskutečnila 10. 7. před Ruskou ambasádou v Praze. Performance poukazuje na fakt, že znásilňování je masovou zbraní ruských vojáků. Na video-záznamu z performance vidíme ženy v bílých šatech, které si svlékají spodní kalhotky naproti ruské ambasádě, vzápětí je zavěšují na plot ambasády spolu s prstenem a dopisem. Performerky své osobní předměty zanechávají jako dobrovolné dary pro ruské manželky. Během stále přetrvávající války ruští vojáci nosí svým manželkám jako trofeje osobní předměty od žen, které znásilnili či zabili na Ukrajině. Silná výpověď umělkyně Kate Mamchur je výkřikem: „Už neznásilňujte naše ženy, my vám dobrovolně předáme naše kalhotky a prsteny!“ Mamchur prezentuje na výstavě zároveň i tiskoviny a fotografie s názvem Banning/Zákaz, které tematicky přímo navazují na její performance, reflektující masové znásilňování, ale zároveň otevírá otázku etiky zákazu zveřejňování drastických válečných fotografií na Facebooku či Instagramu, jelikož v online prostoru tyto materiály jsou pro každého snadno nahratelné na sítě, či dostupné.

 

Yulya Kisil ve video instalaci nazvané Triptych propojila tři videosekvence. Prostřední, liturgicky nejdůležitější, zobrazuje ukrajinskou nahou ženu v postoji ukřižovaného Ježíše, v obou rukou držící chytrý telefon. Pravá a levá část triptychu nám odhalují, že ukřižovaná žena drží v rukou záznamy z války, zničené budovy, města, zabité, poraněné či osamělé děti. Tyto video záznamy nám připomínají fakt, že pomocí technologie prožíváme válku v přímém přenosu, ale naše bezmocnost zastavit válku se nezměnila od vzniku lidstva. Druhé video s názvem Siréna je krátkou rekonstrukcí traumatu způsobeného zážitkem z bombardování. V Čechách máme každou první středu v měsíci zkoušku sirén, pořád jsem si říkala, co se stane, když začne opravdu reálná válka? Všichni jsme zvyklí na sirény, nám tento zvuk neevokuje žádné reálné ohrožení. Začátkem vpádu Ruského vojska na Ukrajinu sirény v Čechách přestaly, jejich nepřítomnost ve mně naopak vzbuzovala pocit ohrožení. Začali k nám do Čech přijíždět tisíce Ukrajinských uprchlíků traumatizovaných z reálné války, v mezičase jsme sirénu zase obnovili… Tato krátká rekonstrukce popisuje, jak první sirénu v Čechách prožívali ti, kteří se před bombami opravdu museli skrývat v úkrytech.

 

Svitlana Reinish prezentuje v rámci vernisáže videomapping na budovu B na dvoře Kampusu Hybernská, s názvem Hate/Love. Dílo je její osobní výpovědí, vyrovnává se v něm s pocitem nenávisti. Ve svém videu mapuje tento extrémní pocit. Nenávist ale nemůže existovat bez lásky, tyto dvě emoce duálně stojí vedle sebe.

 

Performerka Kateryna Mamchur a multimediální umělkyně Yulya Kisil se zabývaly ve své předválečné tvorbě tématy jako feminismus a městský prostor či společenským a sociálním tematům. Svitlana Reinish ve své předválečné práci propojovala klasické umění s programováním a videomappingem, její dosavadní tvorba se dá nazvat apolitickou. Antik Danov je streetartový umělec, který poukazuje na urbanistické či městské nedostatky. Jeho zásahy ve městě mnohokrát změnily společenský diskurs, a několikrát vedly k přímým změnám. Antik Danov se jako jediný z umělců a umělkyň zabýval uměleckým aktivismem i před začátkem války. Paradoxně jeho práce zůstává neměnná či nepostižená aktuální situací. Ve své práci Zdání bezpečnosti a ochrany komentuje stabilitu bezpečnosti pomocí architektury a jejích takzvaných bezpečnostních oprav pouze na oko. Danov je původem z Krymu a v březnu 2022 vstoupil ukrajinský poloostrov Krym již do devátého roku anexe Ruskem po nezákonném nelegitimním referendu. Jeho práce zůstala nezměněna možná právě proto, že pochází z Krymu. Oproti Antiku Danovovi, díla jeho tří kolegyň z rezidence jsou osobní reflexí války. Každodenní strach o své blízké nebo smutek kvůli těm, které ztratili nebo ztratit ještě mohou, je nepopsatelný a obávám se, že i přes umělecká díla nepřenosný.

 

kurátorka: Tamara Moyzes

 

Partnery rezidence Artist in Need jsou MKČR, MHMP, Institut umění, SFK, Praha 1, AVU, Kampus Hybernská, MeetFactory, Artist at risk.