Otevíráme cyklus výstav pro rok 2024 Dědictví kolektivů: Adaptace a proměna, který volně navazuje na cykly předcházejících let (2022 – Dcery synové matky otcové; 2023 – Rodičovská), a rozšiřuje je o další dimenzi sociálních vazeb, vztahů a forem, kde spolupráce a kolektiv jsou nahlíženy jako nezbytné aspekty udržitelnosti a přežití.

 

Kde se vzal Kolektiv pro ukončování úzké specializace (KPUÚS)? Kolektiv vznikl kolem roku 2018 na troskách jiného kolektivu POLE, který byl činný přibližně v letech 2009–2015 a KPUÚS v mnohém navázal na jeho “odstředivé” tendence. POLE byl kolektiv, který vznikl z přátelství, ale také frustrace jeho členstva z odtržení tehdejší české umělecké scény od politiky a společnosti. V POLI jsme se však chtěli vymezit i k existujícímu politicky a sociálně angažovanému umění dekády nultých let, které bylo přítomné, ale politiku podle nás spíše estetizovalo, než že by se odvážilo estetiku politizovat nebo do politických procesů vstoupit jinak než svou “provokativností” a okázalou revoltou. Vnímali jsme jako problematické, jak se tehdejší reprezentanti a reprezentantky “angažovaného umění” obávali toho, co jsme považovali za skutečné angažmá – jakémukoli přímému spojení s reálnými politickými aktéry, aby se příliš “nezašpinili”. Když už byla politická a sociální témata přítomná, tak zpravidla z pozice umělecké autonomie. Identifikovat se s levicí bylo problematičtější než dnes, ale právě o službu aktérům vymezujícím se vůči pravicové vládě “rozpočtové odpovědnosti” po parlamentních volbách 2010 nám tehdy šlo. Jedna z prvních větších výstav POLE (Možnosti studentského života II) byla součástí studentských protestů proti zavedení školného. Byli jsme součástí iniciativ jako ProAlt, podíleli se na velké odborářské stávce 2012, kde jsme vytvářeli přímo na ústředí odborů protestní alegorické vozy, pomáhali jsme evakuovat Muzeum dělnického hnutí. Rozpad POLE souvisel jak s ochlazováním některých přátelství, partnerství nebo autorských tandemů ve skupině, zakládáním rodin, tak různým pohledům na to, nakolik je vůbec vhodné účastnit se uměleckého, galerijního, akademického či aktivistického provozu, a pokud ano, tak jakým způsobem. Štěpili jsme se také politicky. Od rozpadu POLE je bývalé členstvo součástí mnoha uskupení a iniciativ levého spektra od liberálních po konzervativní, od postautonomních po systémové. Zkušenost kolektivní politicky a sociálně angažované umělecké tvorby však byla pro mnohé z nás formativní, a přestože pokračujeme po rozdílných trajektoriích, tak se do našich aktivit vrací. Jedním z mnoha pohrobků POLE je KPUÚS.

 

Kolektiv pro ukončování úzké specializace je ze své podstaty amébní. Z principu se mění nejen jeho členstvo, ale také prostředí, v kterém operuje a témata, kterými se zabývá. Jedinou pozorovatelnou spojnicí je motivace členstva překonávat vlastní úzkou specializaci a vytvářet veřejné povědomí o rizicích se specializací spojených. KPUÚS gravituje kolem pojmů: práce, třídní zkušenosti a odcizení. Dosavadním jediným veřejným vystoupením kolektivu bylo provozování flotačního tanku přístupného veřejnosti v galerii Tranzit.sk v roce 2018. V senziorické deprivační komoře mohla veřejnost projít hluboce relaxační a psychedelickou zkušenosti a skrze strukturovaný rozhovor pak tuto zkušenost vztáhnout k otázkám spojeným s pocitem odcizení při výkonu svých povolání a společenských rolí.

 

V představení kolektivu v Prostoru Olga s názvem Rozšířená působnost přetváříme prostor na multisenzorickou místnost (využívanou v metodě Snoezelen, Senzorická integrace atp.), což je paralela k tomu, co se v kontextu umění nazývá instalací. Společně s teoretikem arte util Stephenem Wrightem věříme, že se dají vytvářet díla s dvojí ontologií – mohou “být” uměleckými díly a paralelně “být” také jiným způsobem. V multisenzorické místnosti / instalaci proběhne několik seancí/happeningů, které se s prvky metody snozelen a dalších zaměří právě na překonávání úzké specializace participantů. Jako audio pak budou k dispozici také dalším uživatelům a návštěvníkům Olgy.