Výstava Hledání země nezemě je inspirovaná samotným prostorem oranžerie, ale i areálem kláštera, ve kterém se galerie nachází. Jak klášter, tak oranžerie umožňovaly existenci a růst takových formem a hodnot, které by jenom stěží přežily mimo své ochranné prostředí – ať už jde o exotické rostliny na straně jedné nebo vzdělanost na straně druhé. Teorii podobných míst, charakteristických svou odlišností a svébytností, tzv. heterotopií, rozpracoval filosof Michel Foucault a po něm řada dalších. Pro Foucaulta jsou tato místa jak fyzická, tak mentální, a často se nacházejí na neostré hranici soukromého a veřejného, uměleckého a užitkového, nebo práce a volného času. Nejdůležitější vlastností heterotopií, jež odporují tlaku společensko-politických či jiných převládajících norem, je ale jejich schopnost poskytnout útočiště vůči násilné homogenizaci neustále ohrožující ostrovy jinakosti.

Výstava sestává z děl šesti umělců. Martin Hrubý (*1987) a Sille Storihle (*1985) pracují oba s problematickou historií druhé poloviny dvacátého století a ve svých filmech ukazují, že heterotopie jsou častokrát rájem jenom pro vyvolené, zatímco ostatní jsou vykázáni za jejich brány. Sofia Hultin (*1982) a Lenka Janušková (*1986) v prostoru galerie velmi odlišnými způsoby zpřítomňují svůj dlouhodobý výzkum zaměřený na společný zájem o uchopení mentálních prostor v rámci prostoru veřejného. Loïc Drussel-Martzolf (*1991) a Rudolf Samohejl (*1987), který navrhl také celkové řešení výstavy, ve svých dílech pracují s pojmem entropie, jež nám připomíná, že i heterotopie představují dočasná „tady a teď“ či „tehdy a tam“ spíše než univerzální utopie.

Kurátoři / Tereza Jindrová a Rado Ištok