Výstavní projekt Hvězdný prach představuje tvorbu pěti umělců: Tomáše Polcara, Lady Semecké, Ilony Staňkové, Dagmar Šubrtové a Markéty Váradiové. Jedná se o určité generační setkání autorů, kteří se prvně společně představují již v letních měsících roku 2014 v industriálním prostoru Trafo Gallery výstavou Písně kosmické. Jestliže tento název evokoval romantické vidění nerudovské, pak současné pojmenování Hvězdný prach spíše denotuje poetické myšlení Georga Friedricha Philippa svobodného pána von Hardenberg. Zmíněné srovnání je však nutno nazírat s odstupem i určitou ironií.

Pokusíme-li se o naznačení společného úhlu pohledu jmenovaných umělců (což je velmi problematické, jelikož se jedná o vyzrálá a autentická díla jednotlivých, silných osobností), může se jevit jako jistá perspektiva jejich tázání po způsobech reprezentace a reprezentovaného. Což je tématika velmi aktuální. Zvláště poté, co v devadesátých letech minulého století přichází William J. Thomas Mitchell s teorií „obratu k obrazu“ (Pictorial Turn), který se tímto odklání od již částečně neaktuálních metodik „čtení a dešifrování“, vycházejících z lingvistických teorií „obratu k jazyku“ sedmdesátých a osmdesátých let minulého století (ty však v naší kotlině přetrvají mnohdy i o dvacet let déle). Je tak opuštěn hybridní způsob uvažování o různých podivných gramotnostech (příkladem může být, zvláště v českém prostředí, zneužívaná takzvaná „vizuální gramotnost“), společně s kuriózními kompetencemi, které k tomu přináleží. Naopak obraz, který je považován za stejně důležitý jako jazyk, je popisován ve smyslu zviditelnění z nějakého místa, či diskursu. Tedy v souvislostech, o nichž je na jedné straně možno hovořit v rovině výpovědí, které jsou redukovány na určitý kód, a na druhé straně o ploše viděné, jenž je polymorfní sítí vztahů. Ty závisí na předpokladech vidění a praxi vidění.

Jestliže zkoumáme reprezentace, předkládané autory výstavy Hvězdný prach, naznačeným úhlem pohledu, otevírá se nám pod celou škálou použitých médií (od betonové plastiky, přes sklo, klasickou malbu až k sémantice graffiti) diference dvou základních přístupů: První je možno označit za transparentní (fikce, představa, jev), druhý je netransparentní (systém, řád, koncept).

Martin Kolář