venkovní galerie Na Dvorku u GJJ, Tišnov

Instalace Příroda a její ještě podivnější děti (2021) zpřítomňuje téma alegorie a stává se současným příspěvkem do korpulentního sborníku již existujících alegorických sousoší v dějinách umění. Irena Armutidisová používá klasický figurální arzenál sestávající z portrétního reliéfu sedící mladé ženy a anatomicky přesných soch rozličných zvířat. Staví je do překvapivé, až bizarní kompozice a zhmotnělý útvar otevírá nové souvislosti ve vizuální i symbolické rovině do značné míry právě díky svěžímu zpracování klasického námětu.

 

Oblíbenost alegorických sousoší ve vizuální kultuře od renesance až po současnost dokládá jejich schopnost skvěle personifikovat morální a sociální témata i nadčasové abstraktní ideje: ctnosti, neřesti, emoce, druhy umění, živly, atributy lidstva. Současně však také sloužila k reprezentaci dobových myšlenkových proudů a vládnoucích ideologií, což dokládají četné alegorie vítězství, průmyslu, zemědělství, obchodu či práce v českém kontextu známé z nedávné historie propagandistických a normalizačních soch.

 

Médium alegorie vždy neslo více rovin a více možností interpretace. Znázornění lidské figury s určitými postoji a gesty a spojení s předměty a atributy, často pro pozorovatele z dnešního kontextu nečitelnými, mělo doslovný, symbolický i vnitřní význam. V případě vystavené alegorie Přírody můžeme hledat obraz našeho vztahu k přírodě, lze si připomenout literární formu bajky o zvířatech, můžeme nalézt až reminiscenci s vizuálními hříčkami a humorem děl Sarah Lucas, vytušit upřímnost renesančního myslitele Michela de Montaigne nebo zhlédnout grotesku na dvorku o několika dějstvích. Panoptikum je otevřené a možností výkladu námětu je postmoderně mnoho.

 

Irena Armutidisová nabízí proporčně intimnější zpracování tradiční velkoleposti alegorických sousoší. Onen drobný rozdíl mezi majestátností klasických alegorií a jemností vystaveného sousoší Přírody a jejích ještě podivnějších dětí je hrou na smysl pro detail v současné vizuální přetíženosti. Účinek intimity znásobuje kompozice ženské figury a jemná barevnost, až fotografičnost polychromovaného reliéfu, navíc v kombinaci s černým laminátem zvířat, podtrhuje celkový výraz střídmosti a čistoty.

 

Kurátorka instalace: Radka Kaclerová