Ivan Pinkava & Vila Volman

Po úspěšné první spolupráci s Volmanovou vilou se Trafo Gallery do Čelákovic vrací již podruhé. Tentokrát s výstavou Ivana Pinkavy, jednoho z nejvýraznějších autorů české i evropské fotografie. Pinkava dlouhodobě navazuje na estetiku 20. a 30. let, modernu, art deco i avantgardní fotografii, a tedy období, ve kterém sama Volmanova vila vznikala. Právě tehdy stáli v čele české moderní fotografie Jaromír Funke, Jaroslav Rössler či František Drtikol; světovým směrem hýbali Henri-Cartier Bresson nebo André Kertész. „20. a 30. léta jsou moje slabost. Moderna se mi zadřela za nehty,“ říká Pinkava, jehož práce tuto éru nejen připomínají, ale také aktualizují pro současné publikum.

Výstava je součástí interiéru vily. Návštěvníci uvidí Pinkavova díla „jako doma na zdi“, kdy působí jako přirozená součást domu, který s Pinkavovou estetikou sdílí cit pro světlo, strukturu a tichý dramatický náboj. Interiér funkcionalistické vily tak neslouží jako kulisa, ale jako partner v dialogu, ve kterém se prolínají příběhy prostoru a rodiny Josefa Volmana. Sedmnáct vybraných děl otevírá nové souvislosti a nechává promlouvat atmosféru doby. „Výstava tematizuje společenské proměny 20. století, které se znovu znepokojivě zrcadlí v současnosti. Pinkava tak ve vile otevírá dialog nejen s architekturou, ale i s dnešní dobou,“ říká kurátorka Blanka Čermáková. Součástí výstavy jsou také práce, které jsou veřejnosti představeny vůbec poprvé.

Pinkavovy fotografické cykly často zachycují postavy v jakémsi časovém vakuu. Z figurálních kompozic posledních let se postupně posouvá k abstraktnějším obrazům, až minimalistickým krajinám, které navozují metafyzický stav mysli. Propojuje silné malířské a sochařské cítění se smyslem pro scénu, práci se světlem a existenciální drama. Použité a zničené objekty staví do jiných souvislostí, dává jim nový význam a status, otevírá prostor pro čtení křehkosti, naděje i deziluze. Ve svých černobílých i barevných fotografiích odkazuje k českým mistrům Drtikolovi, Sudkovi či Svobodovi, ale zároveň nachází paralely u ikon evropského umění – Caravaggia, Caspara Davida Friedricha, Ingrese či Morandiho.

kurátorka: Blanka Čermáková

Více informací zde.