Rozsáhlá výstava z tvorby Jakuba Špaňhela, kterou jsme připravili na podzim a zimu 2014-2015, představuje jednoho z  nejvýznamnějších malířů, kteří u nás v současné době žijí a tvoří.  Autora, který již od dob svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze zaujal nepřehlédnutelné místo mezi umělci nejen své generace. A postavení, které již tehdy získal, si v dalších letech už jen upevňoval.

Jakub Špaňhel se narodil roku 1976 v Karviné. AVU v Praze absolvoval v roce 2002, kdy jako svoji diplomovou práci vystavil cyklus obrazů interiérů katedrál, bezpochyby jednoho z nejvýznamnějších malířských cyklů, které u nás v tomto období vznikly. V těchto „portrétech" sakrálních staveb, které maloval především v černé, šedé a zlaté barevnosti, v podstatě již vytvořil jakýsi archetyp své malby, který v průběhu dalších let neustále rozšiřoval a prohluboval. Expresivním gestem a bravurní malířskou technikou se vymezil nejen vůči české aktuální malířské produkci, ale i německé, k jejímž expresivním projevům bývá někdy přirovnáván.

Jakub Špaňhel je tvůrcem, který svojí tvorbou náleží do generace 90. let 20. století. Ač věkem mladší, od samého počátku svého studia na AVU v Praze se zapojil do výtvarného úsilí a tvůrčích záměrů malířů a výtvarníků o generaci starších, než byl sám. Přátelil se např. s Petrem Pastrňákem a některými dalšími autory, kteří tvořili výtvarný okruh kolem Galerie MXM, bezpochyby nejvýznamnější soukromé galerijní instituce v Praze devadesátých let. A je zcela pochopitelné, že v Galerii MXM měl společně s Petrem Pastrňákem také svoji první výstavu v takto prestižním prostoru.

Již v té době také otevřel některá další témata, která v následujících letech ve své tvorbě zpracovával a varioval. Např. téma květin nebo aktů, které prolínají celou Jakubovou tvorbou. A také obrazy tvořené malířským válečkem, do značné míry tedy způsobem, kterým plochu obrazů vytvářeli malíři v polovině devadesátých let. Jenomže, na rozdíl od lyrizující jemnosti a křehkosti, která charakterizuje tehdejší malířskou tvorbu, působí Špaňhelova plátna daleko syrověji a útočněji, jakoby jemný dech té doby byl nenávratně ztracen.

Jakub Špaňhel se také soustavně věnuje malování krajin, i když vlastně spíše určitých staveb nebo objektů v krajině. Maluje např. krematoria, aby postupně vytvářel „portréty" benzinových pump nebo světových bank. A tady už je jen krok ke zcela opačnému tématu, totiž k Reynkovi a jeho kouzelnému světu  „ malých radostí". Je to logické? Myslím, že ano.

Ve sbírce Richard Adam Gallery je tvorba Jakuba Špaňhela zastoupena rozsáhlým souborem obrazů představujícím různé polohy jeho malířské práce. Nicméně výstava, kterou jsme spolu s autorem připravili, by měla být z hlediska tematického podstatně širší. Navíc, Jakub Špaňhel představuje tentokrát především rozměrná plátna z poslední doby.  V Brně jsou prezentovány nejaktuálnější umělcovy obrazy, které nebylo, právě s ohledem na rozměry, možné doposud představit. 

Richard Adam