Jan Bražina ve své práci nejčastěji využívá sochařské postupy. Jeho zájem o tělo a figurativnost se však rozvíjí neortodoxně, zejména prostřednictvím intuitivního prozkoumávání materiálu textilu. Extenze a morfování těla pomocí textilu, dřeva, kovu, nebo četné performativní kolaborace, nepřímo formulují proces ohledávání fluidní identity. 

  

Instalace v Galerii mladých tematicky navazuje na již proběhlé, vzájemně propojené realizace ve dvou brněnských artist-run prostorech: Zaazraku Dornych a Galerii Průchod. Představuje variaci na dvojici postav, nevěsty a ženicha, jako tradičního symbolu heteronormativního uspořádání romantických vztahů. I v současnosti je však pro LGBTQ+ komunitu rovnocenné institucionální ukotvení partnerských vztahů utopií.

  

Pomocí fiktivních postav, soch v životních mírách, Jan Bražina tematizuje tuto nenaplnitelnou „normalitu”. Při vytváření objektů a kostýmů používá nalezené materiály, propojené s osobními vzpomínkami na blízké. Pomocí nich prohlubuje melancholii vyplývající z nedosažitelnosti naplnění představy klidného rodinného zázemí.