Původní podloubí poblíž Masarykova náměstí v Ostravě je navždy pryč. Pokus o jeho připomenutí v nové architektuře městu zatím nevyšel, a to, co bylo v 70. letech zdevastováno, připomíná už jenom zažitý název místa. Mladý slovenský umělec Ján Gašparovič však přichází s jednoduchým, instantním řešením – když nejsou lauby tady, proč si je nevypůjčít z jiného města? S sebou si ze svého rodného města – Žiliny – přináší podloubí, kterým sám několikrát denne chodí. Žilinské Mariánské náměstí má sice vlastní, nehezké, doposud nezahojené architektonické šrámy, ale podloubí se zde zachovalo v témeř původní podobě. A denně žije svým vlastním životem, se stovkami lidí, kteří tudy procházejí do práce i z práce, setkávají se, skrývají se před deštěm, nebo tady hrají na klavír.
Prodloužená je lyrickým příběhem místa bez začátku a konce. Je představou o tom, jak toto místo mohlo vypadat, a jak už nikdy vypadat nebude. Je virtuální rekonstrukcí původního stavu, prodloužením podloubí i samotné galerie. Zároveň přináší pohled Jána Gašparoviče na jeho vlastní město, na místo jemu důvěrně známé, s fyzickým zážitkem nepřetržitého 12-hodinového natáčení na jediném místě.
Ján Gašparovič obvykle nepracuje s videem a postupy site-specific využívá jenom zřídka. Toto dílo je proto pro jeho tvorbu velice výjimečné, avšak ve skutečnosti je přesnou správou o jeho smýšlení. Jeho práce jsou typické jednoduchými, ale velice trefnými a jasnými myšlenkami. Jen materiál díla je jiný, je jím najednou místo a médiem pro něj úplně nové video.

Katarina Gatialová

Ján Gašparovič (*1981) ve svých pracích systematicky zkoumá zvuk, světlo, prostor, a různé biologické, chemické nebo fyzikální procesy. Výsledky jeho práce, i když často jen v podobě rozpracovaných vědeckých pokusů, jsou vždy demonstrací čisté a perfektní myšlenky i formy. Se stejnou pílí a perfekcionismem, jaký najdeme v jeho pracích, vede od roku 2010 jednu z nejprogresivnějších nezávislých slovenských galerií – galerii Plusmínusnula v Žilině.