Výstava je komorní připomínkou, uspořádanou z děl Národní galerie v Praze k šestistému výročí upálení Mistra Jana Husa, jenž byl významnou osobností nejen na přelomu 14. a 15. století, ale též sehrál významnou roli ve svém „druhém životě“. Mistr Jan Hus se stal symbolem češství, a to hlavně v 19. století, kdy se stal zrcadlem kulturním, historickým i politickým, do něhož společnost spolu s výtvarnými umělci promítala představy historické i současné. Během 19. století se stal i symbolem velké mravní odhodlanosti, pevnosti a náboženské opravdovosti. Zároveň byl považován za obránce českého národa a obhájce českého jazyka a byl vyzdvihován historikem Františkem Palackým jako jeden z vrcholů českých národních dějin. Karel Havlíček Borovský pojímal Husa jako bojovníka za věci národní. Na tyto symboly navazovalo i pomníkové hnutí vrcholící na přelomu 19. a 20. století. Se vznikem Československé republiky a za podpory prezidenta T. G. Masaryka se stal symbolem tradice a oficiální symboliky.