SALMOVSKÝ PALÁC

Salmovský palác, zvaný též malý Schwarzenberský, je klasicistní trojkřídlá budova palácového typu s čestným dvorem na Hradčanském náměstí. Stavbu nechal provést v letech 1800 až 1811 pražský arcibiskup Vilém Florentin, kníže Salm-Salm podle návrhu Františka Pávíčka (Pawitschka) na místě, kde dříve stálo několik menších šlechtických sídel. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenbergům, kteří jej spojili se sousedním Schwarzenberským palácem. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci. V roce 2004 převzala budovu do správy Národní galerie v Praze, zrekontruovala ji jako výstavní prostory a navázala tak na rekonstrukci vedlejšího Schwarzenberského paláce.

Expozice Umění 19. století od klasicismu k romantismu je od 2. října 2017 uzavřena.

SALM MODERN #1: MOŽNOSTI DIALOGU

 2.12.2018 – 1.12.2019

Výstava Možnosti dialogu / Dimensions of Dialogue / Möglichkeiten des Dialogs vznikla v rámci partnerství mezi Národní galerie Praha se Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Výstava spojuje výběr děl ze Sammlung Hoffmann Berlin s vybranými objekty současných českých umělkyň a umělců ze sbírek Národní galerie Praha a ze soukromých sbírek. Základem projektu výstavy dvou institucí je snaha o pokračování a zintenzivnění dialogu mezi městy a uměleckými postoji ze Západu a z Východu, který se odehrává v prostoru střední Evropy. Možnosti tohoto dialogu jsou určeny názvem díla českého filmového umělce Jana Švankmajera, který byl použit i pro název výstavy: V jeho fantazijním, surreálném, snovém i komickém filmu z roku 1982 jsou neživé věci a jednotlivé části komponovány v jeden celek, který je zároveň subverzivně rozvracen. Pomocí techniky animace práce propojuje množství nejrůznějších předmětů našeho každodenního života se samovolně vytvářenými hliněnými figurami, panenkami a jinými bytostmi. 

Výstava prezentuje díla ze Sammlung Hoffmann Berlin, například práce Nobujošiho Arakiho, Mariny Abramović, Jeana-Michela Basquiata, Hanse Bellmera, Madeleine Berkhemer, Christiana Boltanského, Moniky Bonvicini, Güntera Bruse, Jake & Dina Chapmanových, Olgy Černyševové, Anne Katrine Dolven, Dana Flavina, Isy Genzken, Félixe González-Torrese, Douglase Gordona, Antonyho Gormleyho, Keitha Haringa, Susan Hiller, Zuzanny Janin, Williama Kentridge, Kim Soo-Ja, Martina Kippenbergera, Katarzyny Kozyra, Thomase Lochera, Sarah Morris, Rona Muecka, Ernesta Neta, Hermanna Nitsche, A. R. Pencka, Pipilotti Rist, Carolee Schneemann, Rudolfa Schwarzkoglera, Franka Stelly, Hirošiho Sugimota, Jeana Tinguelyho, Andyho Warhola, Toma Wesselmanna, Franze Westa, Manabua Jamanaky. České umění je zastoupeno Josefem Bolfem, Jiřím Černickým, Krištofem Kinterou, Stanislavem Kolíbalem, Janem Nálevkou, Kateřinou Šedou, Františkem Skálou, Vladimírem Skreplem, Zdenou Kolečkovou, Richardem Stiplem.

Dialog děl s publikem a mezi díly navzájem, uměleckými postoji a sbírkami, iniciovaný výstavou, pokračuje v doprovodném programu. Je rozvíjen ve vzájemné výměně mezi vzdělávacími odděleními obou institucí a také ve spolupráci s průvodci berlínskou Sammlung Hoffmann. Program navazuje na vizionářskou koncepci zprostředkování znalostí berlínské Sammlung Hoffmann, která metodou předávání pracuje s odbornými lektory – skupinou průvodkyň a průvodců napůl uměleckohistorického či vědeckého a napůl uměnovědného vzdělání, snažících se navazovat dialog s návštěvníky.

Výstavu sbírky Sammlung Hoffmann Berlin představuje Národní galerie Praha ve spolupráci se Staatliche Kunstsammlungen Dresden.