Jan Kovářík – Arzenál

Jana Kováříka zajímají výrazové možnosti struktur a organické formy. Jeho tvarové kreace charakterizuje specifická estetická dokonalost. Zacházení s elementaritou tvaru i vnitřní stavby, dialektika uzavřených a otevřených forem, také ale expresivní živelnost. Dnes již dobře rozpoznatelný osobitý rukopis. Jakou rovinu v tomto myšlení strukturou a hmotou ale zprostředkovává současná instalace ve Výkladech AXA? Jedna logická linie vede do kutnohorského GASKu, kde se v roce 2017 divák mohl setkat se sochařskými formami autorových plastik. Zdůrazňovaly tvůrčí princip prázdnoty. Koncept by tedy mohl nyní pokračovat – až ke stopám záznamu samotného realizačního procesu. Druhá linie odkazuje k charakteru výstavního prostoru. Jan Kovářík jen vychází vstříc jeho realitě – je prostorem míjeným. Nachází se v přístupové chodbě, stejně jako v jeho ateliéru, kde má vystavené podstavce-desky z realizací děl prakticky vyskládané hned za vstupními dveřmi. Dalším vysvětlením by mohla být momentální potřeba přestávky v kontinuitě četných výstav, v monotónní mechaničnosti procesu galerijního provozu. Mohla by tu být ale i další možnost. Řada Kováříkových plastik vypovídá o skrytém řádu. Někdy zviditelňují stav, jako by se jejich hmota sama formovala. V jednom momentu se v pracích ale objevila „deforma“, živelnost tendující k zániku či k atakujícímu nebezpečí. Tedy současná instalace jako přiblížení se chaosu? Kromě toho specifická tvarová dokonalost by mohla být považována za výsledek neosobního programu – prostorově vytisknuta. Ne, jsou zde důkazy – šlo o pracný rukodělný proces. Právě proces obecně nás vrací k významové podstatě plastik Jana Kováříka – jako invenčních záznamů atraktivní proměnlivosti obrazců a struktur. Bohatý výrazový arzenál.

JAN KOVÁŘÍK (nar. 1980) studoval v letech 1998–2003 a 2004–2005 na Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér, J. Zeithamml; intermediální ateliér, M. Knížák). Od roku 2002 proběhla řada jeho samostatných výstav, z posledních let uveďme např.: Statuofilia, Topičův salon, Praha, 2016; XUSHI – Hmota prázdnoty, GASK, Kutná Hora, 2017; Magie der Farben und Formen, KUNSTpassageHOF, Hof, Německo, 2017; D-M-UF, Galerie Caesar, Olomouc, 2018; Colorbond, GHMP, Trojský zámek, Praha, 2020; Zneklidněná substance, Galerie Morzin, Vrchlabí, 2022; Deforma, (A)VOID Floating Gallery, Praha, 2022. Úspěšně se zúčastnil řady soutěží na dílo do veřejného prostoru, např. v roce 2014 na pomník Marie Terezie v Praze (nejlépe hodnocený návrh; realizace 2020) a na pomník dr. Milady Horákové (3. místo), v roce 2016 na dílo Ládví v Praze 8 (1. místo), nebo na pomník Václava Dolejška v Praze (2. místo). Je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách, např. Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Východočeská galerie v Pardubicích.