Jana Orlová – Nad zemí

Projekt Galerijní Laboratoř představuje na jedné straně studentské kurátorské výstavy, na straně druhé také začínající autorské osobnosti, ale i zavedené vizuální umělce, jejichž tvorba koresponduje se zaměřením výstavního cyklu. Jedním z témat, které Galerijní Laboratoř z dlouhodobého hlediska sleduje, je kromě prolínání generací také motiv prostupování profesních rolí u vizuálních umělců, kteří v současnosti tak, jak je tomu všude v rámci demokratického světa, působí kromě svého oboru i v příbuzných profesních zónách jako kurátoři, publicisté, pedagogové, produkční apod.

Z tohoto důvodu, kterým je právě motiv prostupování profesních rolí, je v rámci letošního výstavního cyklu představena výstava nazvaná Nad zemí prezentující videoart vizuální umělkyně Jany Orlové, jejíž tvůrčí pole je velmi široké, kdy dominantně vychází z akčního umění, které studovala v ateliéru performance Tomáše Rullera na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Příbuznou autorskou zónou, ve které Jana Orlová úspěšně působí a v níž lze nalézt bezesporu jistý druh jejího autentického projevu, je poezie, kdy jsou její sbírky básní jak na tuzemské, tak světové scéně (její básně byly přeloženy do řady jazyků včetně hindštiny) vnímány jako reprezentace současné české poezie. Tato dualita autorských pozic nejenže není pro české vizuální umění něčím obvyklým, českou (mnohdy rigidní) scénou je navíc obvykle vnímána nepříliš pozitivně. Poezie a text jsou tedy druhou tvůrčí oblastí Jany Orlové, obdobě jako tomu tak je u řady feministických umělkyň, kdy tyto autorky prostřednictvím textu zachycují komplikovanou realitu světa viděného ženským pohledem, kdy může být tématem jak ženská sexualita, tak smysl pro obskurnost a absurditu.

Právě v kombinaci performančního umění a poetického textu se smyslem pro absurditu, hru a improvizaci lze nalézt originální, a proto autentickou tvůrčí pozici Jany Orlové, která si tímto způsobem drží určitý druh distance od mnohdy příliš angažovaného slovníku současného české vizuálního umění, připomínajícího spíše karikaturu feministického umění 70. let minulého století. Dílo Jany Orlové nehlásá lepší společnost, ani jakýkoliv druh revoluce či nevybízí k empatickému a lepšímu světu, ale i přesto – nebo právě proto – lze její dílo zařadit do českého feministického diskurzu.

O to zajímavější je také fakt, že u Jany Orlové můžeme nalézt také velmi silné přesahy k umělecké kritice a teorii a publicistice; v roce 2021 na Katedře teorie Akademie výtvarných umění v Praze absolvuje doktorské studium. Její fundované texty i kritiky si lze přečíst zejména v mediích Flash Art, Taneční zóna či Artalk. V rámci aktuální výstavy představuje videoart, který těží právě z její práce s textem. Na výstavě je simultánně promítáno několik videí, které vznikly během čtení v malém letadle, a tedy doslova nad zemí.

Vznik toho díla autorka glosuje slovy: „Moje pokusy o propojení poezie a performance artu vyznívaly poměrně dlouho naprázdno, poslední dobou se však situace obrací a možná vzniká i cosi jako trend. Což pro mě znamená, že můžu své projekty realizovat na oficiálnější úrovni, z čehož mám radost. Má nedávná performance, realizovaná v rámci festivalu „Poezie je“ (20. 5. 2023), se jmenovala Nebe nad Táborem / Pocta mému otci (táta věnoval celý svůj život leteckému modelářství). Performance spočívala v tom, že jsem v malém osobním letadle kroužila nad Táborem a deklamovala text lapidárně nazvaný Pásmo, který se vyznačuje tím, že je možné jej číst různými směry (od začátku, od konce na začátek, odprostřed, přeskakovat řádky apod.) a stále tvoří nové vrstvy a významy. Ve vzduchu jsem měla být 15 min, ale nakonec jsem neplánovaně zůstala třikrát déle, což mě přimělo text zcela dekonstruovat a v mírném transu z obsažených slov tvořit stále nové básně. Zvuk byl živě přenášen do prostoru táborské galerie Okraje.“