Galerie AMB, kostel sv. Ambrože Hradec Králové 15.5. – 11.6., Ambrožova 726, Hradec Králové
vernisáž v úterý 14.5.2013 v 17.30 hodin uvede Štěpán Málek, výstavu podpořil primátor Hradce Králové, MUDr. Zdeněk Fink

Galerie města Pardubic 16. 5. – 16. 6., Příhrádek 5, Pardubice – Zámek
vernisáž ve středu 15. května v 17 hodin uvede Martina Vítková, výstavu podpořila primátorka statutárního města Pardubic, MUDr. Štěpánka Fraňková

Galerie města Pardubic a Klub konkretistů KK3 se sídlem v Hradci Králové připravili velkou profilovou dvojvýstavu hradeckému rodákovi Jiřímu Hilmarovi. Sochař, malíř a grafik Jiří Hilmar se narodil 23. května 1937 v Hradci Králové, vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a roku 1967 spoluzaložil první Klub konkretistů. V roce 1969 odešel do Německa a dlouhá léta žil v Gelsenkirchenu. Letos se stěhuje zpět do Čech.

Jiří Hilmar na sebe upozornil v šedesátých letech sérií optických reliéfů. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů proudu, kterému se říká op-art neboli optické umění. Hilmar řeší otázky a problémy každodennosti skrze tvary zjednodušené a oproštěné až k jádru věcí. Ale zajímá ho i kinetický princip v umění. Co se vlastně může pohybovat – předmět, světlo, nebo jde o to navést diváka k pohybu očí, vést jeho pohled a manipulovat s možnostmi lidského vidění ?

Hilmarovy proslulé reliéfy byly papírové, ale naprosto precizní. Skládal do rozměrných čtvercových rámů v různých systémech proužky papíru. Začal s bílou barvou, jednobarevnost postupně nahradily kruhy a kroužky červené, modré a černé, velmi důmyslně sestavené do struktur s optickými kvalitami. Estetické kouzlo geometrie prozkoumal Hilmar do všech záhybů reliéfního prostoru. Dalo by se říci, že jeho práci motivovaly prostorové možnosti – kam až se dá rozvinout dvourozměrná plocha a otázka zážitku vidění.

Od osmdesátých let Hilmar nachází způsob jak vyjádřit svůj vztah k fungování světa ve dřevu. Dřevo je snadno dostupný materiál, který má svou paměť, svou hudební kvalitu, svou zvláštní poezii. Rodí se, žije a umírá jako člověk. Umělec opracovává dřevo tradičními nástroji, kombinuje zabroušené a drsně neuhlazené plochy. Používá dřevo různého původu : jabloň, švestku, hrušku nebo ořech. Hraje si s protiklady – kulatým tvarům vyvrtá hranaté otvory, nechává růst dřevěné hradby a otesává plody, rekonstruuje les. Umělec používá tvůrčí sílu, kterou hledá v přírodě a vědomě se jí připodobňuje. Můžeme Hilmarovu práci vidět jako protipól technického světa civilizace. Autor se vyjadřuje instalací, uvážlivým komponováním jednotlivých objektů. Tyto celky v prostoru můžeme možná chápat i jako zátiší. Zátiší si vždycky uvědomuje plynutí času a pomíjivost a vede nás ke vnímání tichého života věcí. Vždyť autor nazval výstavu …tiše se přemisťovati…