Otázka, kterou si klade výstava Kov na kov zní: jaká je materiální podoba současného rituálního obrazu? Východisko této otázky spočívá ve vědomí krize spirituality. Stav krize je vyjádřen hmotou, z níž jsou díla vytvořena. Jde o kovové odpadní materiály, hromadící se v domácnostech především po konzumaci alkoholických nápojů. Eklektičnost podoby současné spirituality je podtržena tematickými inspiračními zdroji výstavy, které jsou na jedné straně reprezentovány východními křesťanskými obrazy a na druhé straně vizuální kulturou původních obyvatel západního pobřeží Severní Ameriky. Tato vlastnost se odráží také v samotné technice kompozice, které spočívá v sešívání malých fragmentů v symbolické celky. Tvarosloví vzniklých obrazů, kterému jsou vlastní jak hmatové, tak světelné kvality, je v neposlední řadě ovlivněno tvary samotného recyklovaného materiálu. Díla vznikla původně jako rekvizity pro natáčení scény zasvěcovacího rituálu ve filmu Ondřeje Vavrečky. Ondřej Vavrečka (*1980) vystudoval humanitní studia na Univerzitě Karlově, střihovou skladbu na FAMU a pokračoval tamtéž v audiovizuálních studiích. Na FAMU získal také doktorát. V průběhu studií absolvoval stáž na katedře dokumentárního filmu na Všeruském státním institutu kinematografie v Moskvě (VGIK) a dále na přidruženém Vědeckovýzkumném institutu kinematografie. Již dlouhou dobu stojí v popředí jeho zájmu koláž, montáž, asambláž a další scelující techniky. Obrazy vytvářené sešíváním recyklovaných kovových materiálů vytváří dva roky. Realizoval pět celovečerních filmů a několik krátkometrážních filmů. Dostal několik ocenění. V současné době žije v Praze, kde tvoří a přednáší. Jezdí přednášet a natáčet také do Ruska.