Sbírkový fond Západočeské galerie v Plzni se mezi znalci těší renomé, širší veřejnosti je však prakticky nedostupný. Od svého vzniku neměla ZČG vlastní institucionální zázemí, které by zajistilo celkové potřeby galerie včetně výstavních prostor pro stálé expozice sbírek. I proto byla do výstavního programu zařazena tato výstava, která návštěvníkům představuje vybrané nejvýznamnější autory a jejich díla, jimiž galerie obohatila v posledním desetiletí své fondy.

 

Sbírku architektury obohatila akvizice fotografického archivu architekta Karla Lhoty, plzeňského spolupracovníka Adolfa Loose, který je zde opakovaně zachycen. Sbírku umění 19. století doplnily akvizice děl Augusta Piepenhagena, Václava Brožíka a Hippolyta Soběslava Pinkase. K nejvýznamnějším akvizicím ZČG v posledním desetiletí patří soubor tří leptů Bohumila Kubišty z raného období autorovy tvorby. Akvizice obohatila sbírku mimořádně ceněného umění předválečné moderny a přinesla důležité souvztažnosti do fondu Kubištovy rané tvorby ve sbírkách ZČG. Z regionálních autorů se podařilo doplnit fond významných plzeňských umělců meziválečných a válečných let Františka Pořického a Josefa Tetínka. Regionální umění 50. a 60. let obohatily nákupy děl z rané tvorby Jiřího Patery, nejvýznamnější malířské osobnosti v Plzni 2. pol. 20. st.

 

V souladu s Koncepcí sbírkotvorné činnosti ZČG se galerie zaměřila na díla předních českých autorů druhé poloviny 20. st. se snahou doplnit mezerovitý fond o významné umělce a umělecké fenomény především z neoficiální sféry kultury zasažené totalitním režimem 40.–50. let a 70.–80. let. Sbírky z tohoto období tak obohatila díla solitérního autora Ivana Sobotky ze 40.–60. let i z pozdního období jeho tvorby. Jinou solitérní osobností neoficiálního umění byl v 80. letech Viktor Karlík. ZČG z jeho tvorby z této doby zakoupila reprezentativní soubor dvou maleb a dvou objektů, včetně iniciačního a ikonického Hamleta (1983). V témže roce zakoupila také tři pečlivě vybraná díla Zbyňka Sekala reprezentující tvorbu tohoto evropsky významného umělce z 80. a raných 90. let. V roce 2019 pak přispěly do sbírky neoficiálního či na režimu nezávislého umění z období politické totality a normalizace mimořádné práce Jiřího Johna a Adrieny Šimotové.