Aktuální výstava je extenzí předchozího projektu Lenky Tyrpeklové s názvem Dno den, který se věnoval českému vězeňskému systému. Česko je země se 70% recidivou. Jde o zásadní ukazatel nefunkčnosti vězeňského systému, který má vliv na životy tisíců lidí, nejen těch vězněných. Kde se tedy nachází nápravná a reintegrační funkce, kterou by primárně nápravné zařízení mělo naplňovat?

   

Touto tematikou se Lenka Tyrpeklová zabývá již od roku 2017, z počátku zkoumáním Věznice Plzeň Bory a následně i skrze spolupráci s Věznicí Bělušice. Její práce o světě za zdí, která je založená i na osobních zkušenostech, se zabývá  společenským dopadem vězeňského systému a snaží se otevřít diskuzi o jeho budoucí reformě.

  

Výstavní projekt Denní chléb (aneb pohádky z vězení) zaznamenává reálné absurdní situace představující denní rutinu žen ve vězení, které dále převádí do nutné stylizace. Jednotlivé situace se zdají však býti zmatenými, až smyšlenými. Zda balancujeme na hranici fikce, se tak může divák jen domnívat. Charakter jednotlivých videí je koncipován jako epický příběh v bezčasí, jenž je podpořen poutavým vypravěčem. Hlavními postavami příběhu jsou ženy mající chléb místo tváře, který metaforicky zastupuje identické charaktery všech žen, jejichž obličeje se za pobytu slévají a každá z nich se ocitá nejen bez své tváře, ale i bez vlastní osobnosti a rozumu. Apokalypsa se však bohužel neblíží a ticho před bouří nenastává. Vše už je v tomto primitivním prostředí dávno všudypřítomné a dané.