Středověk vnímal lišku především jako lstivé a nepoctivé zvíře, které je ochotné předstírat mrtvolu, jen aby získalo nějakou potravu pro sebe a svoje mláďata. Liška byla spojována dokonce se samotným ďáblem, který předstírá mrtvého, aby si podržel všechny, kteří žijí příliš světským životem, a ukázal se jim teprve, až když je má pevně ve své moci. Nejznámější liškou středověku, která byla původně vnímána docela pozitivně, byl Renart, hrdina proslulého Románu o lišákovi, venkovský zeman se sklony k lapkovství, jenž se chová nejen jako zástupce zvířecího světa, ale má i řadu lidských vlastností. Jeho nejstarší veršované příběhy byly sepsány již v roce 1170, nejmladší kolem roku 1240, a jejich autory byli vzdělaní klerikové. Jednotlivé texty jsou nejen vyprávěním o Renartovi, ale zároveň i zajímavou sondou do života středověké společnosti a jejího myšlení. 

 

LIVE stream na YouTube GVUO a Facebooku