Tvorba dvou výrazných představitelek současné nefigurativní malby, Lu Jindrák Skřivánkové a Iry Svobodové, představuje určitý dobře zvolený fragment pomyslného kaleidoskopu. Jedná se o dva místy až radikální příklady redukované abstraktní malby. Redukce v jejich podání se dá v obecné rovině chápat jako exkurz k nepříliš vzdáleným hranicím polarity.

  

Obrazy Lu Skřivánkové jsou syntézou předchozích etap, kdy byla inspirována zejména architekturou a barvou. V malbách je gesto, tvar, proporce, osobní energie, zkušenost a prožitek. Plasticita je vyjádřena malbou a barevnými kontrasty. V obrazech je pulz. Jsou osobní. Upřímně založené na autopsii předešlých let. Práce posledních dvou let jsou odvozeny od těchto autorských zkušeností. Co se formy týká, došlo k razantní změně. Autorka energii koncentruje do separovaných gest. Směřuje koncentrované toky energie do barevných ploch a útvarů, které vzájemně prolíná ve výsledné abstraktní formy. Barevnost je potlačená a redukovaná. Malbu vyvazuje ze základní obrazové roviny ven do prostoru. Vrypy a vrásněním často vytváří rastrované plochy na pomezí reliéfu.

  

Naproti tomu malby Iry Svobodové jsou založeny na přísném řádu, který je jasně daný jak v obsahové, tak formální rovině díla. Autorčina tvorba poslední doby zkoumá prostorové i filozofické možnosti kruhu (koule). Nejde o kruh ve své absolutní hodnotě, ve svých hranicích a včetně hranic samotných. Jde spíše o jeho vlastní prostor, o energii, která ho drží pohromadě. O zásadní otázku jeho možné prázdnoty, nebo naopak plnosti. O vztahu mezi dokonalým tvarem v nedokonalých souvislostech (vymezení kruhu stuhou) a nezodpovězených otázkách, které se odehrávají jak na poli fyziky, tak filozofie. Obsahová stránka věci není nadřazena formě. Svobodová filozofickou podstatu své osobní výpovědi předává pomocí vlastního jazyka, který je výsledkem trpělivě cizelované analýzy. Malba tak není uzavřeným souborem výrazových prostředků, nýbrž organickou cestou, která je pomyslně lemována souvztažnostmi, otázkami a výzkumem. Stejně jako tomu je v oblasti samotného obsahu maleb.

  

Polarizace malby obou představených autorek je v konečném důsledku krásným příkladem naprosto vědomého a autochtonního směřování vlastní autorské vůle a přesvědčení. Přesvědčení o sobě samotném, smyslu malby a její budoucnosti. (Jan Kudrna)

  

kurátorka: Markéta Musilová