Marie Blabolilová

Tichý svéráz Marie Blabolilové.
V osobnosti Marie Blabolilové se snoubí geniální pozorovatel, jehož oku se okolní svět jeví v rastru, spolu s člověkem soucítícím a účastným. Toto spojení ji v tvorbě chrání od samoúčelného dekorativismu, sentimentální lyričnosti i hysterické angažovanosti. Její v uměleckém světě neobvykle umenšené a srovnané ego ji nezavádí k sebestředným výlevům. Zůstává představitelkou tiché, silné, svérázné exprese s existenciálním nábojem, kterou dovedla do osobité polohy. Nespokojenost s akademickými postupy a nekonformní povaha ji během studia malby na AVU odvedly do introvertního světa grafiky. Opustila lidskou figuru a vytvořila charakteristickou ikonografii samoty a tichých společenství. Dnes považuje svoji grafickou tvorbu za dovršenou a v malbě nachází stále nové rozměry. Nepracuje klasickými postupy a i zde prozrazuje grafické vidění. S tím souvisí obliba malířského válečku a linolea jako podkladu, ze kterého „vytahuje“ scenérie, předměty, nebo zástupce zvířecího, především ptačího či kočičího světa. Moudrost nachází v přírodě, v lesích, inspiraci vedle toho i ve městě. Nemaluje příběhy ani klasická podobenství, vyjadřuje stavy, ale neodchází do abstrakce a vždy zůstává u konkrétní situace. Vytváří napětí mezi zobrazeným konkrétním a nevysloveným obecným, jindy je to tichá radost při západu slunce, rozpouštění mlžného oparu nad kopci. Vždy zůstává přímočarým zastáncem obyčejnosti a ohromných maličkostí. Marie Blabolilová (1948) žije a pracuje střídavě v Praze a na chalupě v Kublově na Křivoklátsku. Po absolvování SOŠV v Praze (1967) studovala v letech 1967 – 73 na AVU v Praze (L. Čepelák, J. John, F. Jiroudek, A. Paderlík). Po škole se orientovala na grafiku, na celé desetiletí odstoupila od malby a její doménou se stal čárový lept. V 80. letech se vrací k malbě, která u ní postupně převáží. Vyvinula osobitý styl malby na linoleum a patří mezi průkopníky válečkové malby. Jako grafička získala řadu cen (2012 – Inter-Kontakt-Grafik, Grafika roku – Cena za tisk hloubky, 2004 – Inter-Kontakt-Grafik, Grafika roku – Cena Vladimíra Boudníka, 2003 – Cena poroty Bienále drobné grafiky Břeclav, 1998 – Hollar, Festival komorní grafiky, 1988 – Bienále Krakow). Je zastoupena v řadě veřejných i soukromých sbírek (Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Liberci, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Galerie Klatovy – Klenová, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Geofyzikální ústav AV ČR, Praha, Ministerstvo kultury České republiky, Galerie Iskander Washington, Art Unidentified, Nishinomiya).
Lucie Šiklová