Markéta Othová: Bez názvu 2020

Skulpturálně pojatá instalace Markéty Othové připravená pro venkovní galerii ProLuka má nezvyklou formu fotografického praporu. Na vrcholu Markétina stožáru přitom není, jak se na první pohled zdá, černobíle odbarvené nebe, ale zvětšené políčko kinofilmu z roku 1998. Je to možná pozdrav těm, kteří se tehdy (vlastně už kdysi) na nebe dívali a dnes už se třeba nedívají. A možná je to vlajka ze zašedlé záclony, v níž se čas láme o 22 let. A možná je to testament o nebi jako stroji pracujícím periodicky, a přitom pokaždé trochu jinak, stejně jako naše vlastní existence.

 

Zatímco Stieglitzovy Ekvivalenty, sveřepě zobrazující nebe bez horizontu, stály před téměř sto lety na počátku moderní fotografie jako první ostny abstrakce, Markétina fotografie vysoko nad námi se vrací někam do éteru, jako emblém čehosi, co existuje zcela nezávisle na nás, a zůstává pomníkem prchavého momentu, jednoho jedinečného bodu paměti.

 

Laureátka Ceny J. Chalupeckého 2002 Markéta Othová (1968) pracuje již od 90. let převážně s analogovou černobílou fotografií, kterou však přetváří do složitějších prostorových a významových vztahů a adaptuje ji na konkrétní výstavní prostory ve formě volně koncipovaných obrazových konstelací. V posledních letech klade stále větší důraz na historicitu fotografického média a propojení abstrakce a mimetického zobrazení.

 

Podpořili: MČ Praha 10, Ministerstvo kultury ČR, hl. m. Praha, Nadace pro současné umění Praha, GESTOR – ochranný svaz autorský

Mediální partneři: ArtMap, Fotograf

Pořádají: Čtyři dny (www.ctyridny.cz