Martin Mainer (*1959) je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců své generace. Prosadil se již ve druhé polovině 80. let, kdy se svým inovativním a zároveň provokativním stylem připojil k nové vlně v českém výtvarném umění. Již v době komunismu byl etablovanou součástí českého uměleckého undergroundu, účastnil se několika neoficiálních výstav uspořádaných v 80. letech v soukromých bytech a podobných prostorech známých jako Konfrontace I-VI, z nichž některé byly rozehnány tajnou policií. Po pádu železné opony rychle následoval i mezinárodní úspěch jeho tvorby, např. v Německu (zastoupen na výstavách v Berlíně a Mnichově) nebo v USA. Mainerova raná díla se vyznačují emocionální a expresivní poetikou a imaginací. Prvním velkým oceněním jeho práce byla Cena Jindřicha Chalupeckého, kterou získal v roce 1993, dalším velkým úspěchem pak výstava v Galerii Rudolfinum v roce 1999, na níž vystavil více než 100 prací na papíře z cyklu Vlek lesa lesů, automatických kreseb, do kterých promítal aktuální stavy svého podvědomí. Ve svých následujících cyklech čerpá inspiraci jak z dob dávno minulých, tak z přírody či mystiky. Přestože se na Mainera jako svébytného a originálního umělce, který mimo jiné dvě desítky let působil jako profesor výtvarných umění v Brně a v Praze, v odborných kruzích nezapomíná, je jeho dílo neprávem přehlíženo širokou veřejností.

 

Výstava v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích proto představuje nejen Mainerova raná díla z 80. a 90. let, ale také práce z přelomu tisíciletí, stejně jako díla ze současné tvůrčí etapy, která dosud nebyla vystavena ani publikována. Toto prolínání různých fází Mainerovy tvorby je reprezentováno širokou škálou médií. Nejde však v pravém smyslu slova o retrospektivu, výstava se stává spíše místem setkání starých a nových prací, jejichž společná prezentace může inspirovat vznik děl nových. „Dežavy“, tedy zaznamenání pocitu něčeho již viděného, opakovaného, bylo názvem loňské autorovy výstavy v Nové galerii v Praze, pro níž si vystavovaná díla vybral Martin Mainer sám, dle vlastní subjektivní preference. Pro litoměřickou výstavu připravil mladý kurátor Cyprián Činátl působící v Německu podobné ohlédnutí, postavené však na nezávislém a nezatíženém externím pohledu na autorovo dílo. Tuto přehlídku spolu s Martinem Mainerem pojmenovali „druhé dežavy“. K výstavě je vydáván rozsáhlý katalog.