Zveme na vernisáž výstavy obrazů Matěje Olmera, které vycházejí z jeho stejnojmené básně.

  

“Zikkurate z krvavých veršů

tvoje stopy v moři

na vrcholu ztvrdíš

nejsi bůh bratr ani zloba

dupeš po zemi obracíš hroby 

děsí mě tvoje víra

symbol paprsku a cesty

terasy zikkuratu obléhá

divoká zvěř s city

doslovnost ničí imaginaci”

  

Básnický text nelze brát doslovně. Vše je metafora, slova ztrácí své sémantické determinace a stávají se fluidním tokem energie zvuku a nové alchymistické významovosti. Obrazy jsou pak vizuálním malířským zrcadlem tohoto procesu. Cesta do nebes je lemována krvavými verši. Zikkurat je zde jako symbol této cesty a je vlastně jedno, zda se směrem nahoru rozšiřuje, či zužuje. I pojetí časo-prostoru je jen iluzí.

  

Zikkurat je starobylá, stupňovitá věžovitá stavba, typicky se nalézající v sumerské, akkadské a babylónské civilizaci. Tato architektonická struktura byla využívána pro náboženské účely a měla značný význam ve starověké Mezopotámii. Zikkuraty byly obvykle postaveny z cihel a měly většinou podobu stupňovité pyramidy nebo terasovité věže, s chrámy nebo svatyněmi na vrcholu. Tyto věže sloužily jako místní střediska uctívání bohů a pravděpodobně také jako symbolické spojení mezi zemí a nebesy. Postaveny byly v oblastech, které byly považovány za posvátné a význačné, a sloužily jako místa obřadů, modliteb a rituálů.