VELETRŽNÍ PALÁC

Klenot české funkcionalistické architektury, původně určený pro konání veletrhů, je sídlem Národní galerie v Praze od roku 1976. Palác byl postaven v letech 1925 až 1928 podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla – v té době jako největší stavba svého druhu na světě. Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy, po druhé světové válce se pak stal palác sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem. Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala až do 20. srpna. V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci, která trvala velmi dlouho – kompletní oprava budovy byla dokončena až v 90. letech.

 

SBÍRKOVÉ EXPOZICE

 

1796–1918: Umění dlouhého století (4. patro)  

Koncepce expozice je založena na důležitých tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická (portrét, krajina, historická, náboženská tématika apod.). Takový přístup umožní vystavit i díla ze sbírek Národní galerie, která se zatím ve stálých expozicích neobjevovala, přestože patří k významným příkladům dobového umění, například díla Caspara Davida Friedricha, Lovise Corintha, Maxe Klingera, Ivana Konstantinoviče Ajvazovského, Antona Romaka a řady dalších.
Součástí expozice budou i obrazy Gustava Klimta, Egona Schieleho, Edvarda Muncha a díla z tzv. Francouzské sbírky, která byla doposud vystavována samostatně. Jedná se např. o díla Eugena Delacroixe, Camilla Corota, Paula Gauguina či Pabla Picassa a André Deraina.

 

1918–1938: První republika (3. patro)

Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).

 

1930–současnost: České moderní umění (2. patro)

Českou výtvarnou tvorbu po roce 1930 reprezentují díla Františka Muziky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Jana Kotíka nebo Václava Bartovského. Expozice mapuje i umělecké tendence od 60. let do současnosti – Informel, Akční umění, Novou citlivost i postmodernu.