Veronika Ruppert “chtěla do vestibulu nádraží vnést tanec. Nekonečné řetězce vzájemných
fyzických a významových interakcí, které mohou uvést do pohybu kolemjdoucí
lidé. Vlastním směrem a rychlostí, v libovolném pořadí, popořadě nebo
zároveň. Lidé roztáčí choreografie vzájemných vztahů, souhry, odporu,
manipulace a podpory. Výlučné soustředění na pohyb nohou v této instalaci
odráží jednak nejčastější zvukový vjem ve vestibulu nádraží, jednak
odkazuje k mojí dlouhodobé inspiraci. Odmala se doma mluvilo o pratetě
Milče Mayerové jako o ženě s nejkrásnějšíma nohama v Praze. Elegantní
tanečnice s aurou hvězdy prvorepublikové avantgardy na mě shlížela ze
starých fotek a obrazů a já před jejím pohledem uhýbala k jejím nohám.
Sledovala jsem jednotlivá zjevení téhle pohyblivé funkční krásy. Nejvíce jí
bylo v malbách a kresbách od Boettingera a v Abecedě. Ve fotografiích, na
kterých Milča zarámovaná Teigeho typografií tančí písmena abecedy
k Nezvalovým básním.”

Tak si přijďte zatančit. Jste srdečně zváni.

http://projektplus.name/