Otázky po možnosti zachycení skutečnosti, po subjektivitě prožívání reality, hledání vlastního odrazu v ní, nebo uvažování o paměti jako neovladatelně transformujícím, falzifikujícím archivu našeho života, může připomenout projekce Filipa Cenka, v nichž jedna textová informace náhodně ilustruje různé obrazové informace, čímž neustále mění naše chápání situací, reinterpretuje skutečnost. Autobiografičnost a deníkový záznam života pak evokuje dílo Jonase Mekase, avantgardního filmaře, fotografa a performera, který s neuvěřitelnou usilovností a současně lehkostí pronásleduje zachycování reality pohyblivým obrazem až za „událost záznamu“. Ta je totiž vždy do jisté míry aranžovaná a tím odchýlená od skutečného života.

Filip Cenek působí jako vedoucí Kabinetu audiovizuálních technologií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde od roku 2003 vyučuje předměty spojené s produkcí a recepcí pohyblivých obrazů. Několik posledních projektů z rezidencí v Rijece, New Yorku a Vilniusu, kde se věnoval převážně zvukovým intervencím, doplní reflexe starších prací, které směřovaly ke specifické audiovizuální revizi vzpomínání a imaginarity.