Výstava Prolog představuje první kapitolu rozsáhlého projektu “Mezinároční vztahy”, který zkoumá složitost a rozmanitost vztahů, jež člověk navazuje nejen s druhými, ale i sám se sebou. Özlem zkoumá téma (ne/)komunikace a hledá nuance vnitřního fungování těchto vztahů. Pomocí metaforického jazyka ilustruje niterné a složité procesy lidského stavu a vytváří paralely mezi nervovou soustavou a vazbami, které navazujeme se světem kolem nás. Nervový systém, často spojovaný s pocity úzkosti, zde slouží jako metafora nestability komunikace.

  

Ústřední vizuální motiv křičících úst symbolizuje uzly nervové soustavy a vyvolává otázky o povaze toho, co zůstává nevyřčeno. Jsou tato ústa zachycena v tichém výkřiku úzkosti, nebo jsou otevřena v marné snaze vyjádřit potlačované pocity? Tato nejednoznačnost podtrhuje zaměření výstavy na to, jak úzkost ovlivňuje a často brzdí komunikaci a vytváří cyklickou překážku jasného vyjádření. Jejich ústa jsou zobrazena jako nepřirozeně zamrzlá v němých výkřicích a jejich výrazy jsou skelné hrůzou. Navždy otisknuté do akrylové pryskyřice, spojené hořkostí, umírající vášní, strachem, úzkostí a rezignací. Zavěšené pod stropy galerie a na oknech konfrontují tyto postavy diváka se syrovým projevem emocionálního sadomasochismu.

  

Tato instalace navíc nenápadně naznačuje vztah ke konzumaci – ať už jídla, pití nebo nutkavé konzumace jiných neřestí – jako metaforu toho, jak pokusy člověka potlačit úzkost, nespokojenost a nepořádek a odpojit se, živí nekonečnou smyčku, která nakonec vede zpět do samotných pastí, z nichž se snaží uniknout. “Prolog” nás vyzývá ke konfrontaci s nevyřčenými a často přehlíženými aspekty komunikace, na nichž se podepisuje úzkost a její další projevy. Nakonec Özlem Akin tímto dílem připravuje půdu pro hlubší zkoumání vztahů a slibuje, že se těmito zásadními, ale složitými tématy bude zabývat i v dalších kapitolách svého projektu.

  

Özlem Akin (*1986) je multidisciplinární umělkyně známá svými osobitými miniaturními sochami a loutkami ve stylu stop-motion. Vystudovala filmovou a televizní produkci na Istanbul Bilgi University a dále se vzdělávala v tradičních českých animačních technikách na Filmové škole ve Zlíně. Do jejího portfolia patří také malby, kresby a koláže, které se vyznačují surrealistickým stylem a ironickým humorem a často zkoumají témata lidské křehkosti a estetiku muzejních instalací. Její umění bylo vystaveno na mezinárodní úrovni, má za sebou významné samostatné výstavy, například “The War Within” a “Punnatural History”, inspirované Wunderkabinetem. Její nejnovější velká výstava “Zaslíbená růžová zahrada” v Galerii Beseder poukazuje na její tematický vývoj a kritickou angažovanost v současných společenských otázkách.

  

kurátorka: Ana Ciornea