Pavel Hošek a Jiří Kuděla jsou spolužáci. Tato jindy v zásadě banální informace zde má svoji relevanci. Společně chodili na základní školu ve Zlíně, společně studovali na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Znají se důvěrně, nikdy spolu ale fakticky nevystavovali, až nyní. Aby jim jejich první „pracovní“ setkání dávalo smysl, rozhodli se proto redefinovat svůj obvyklý modus operandi a podřídili jej vzájemné spolupráci.

 

V okamžiku, kdy oba přicházejí do prázdného prostoru galerie, tak není nic jasné. Každý je sice vybaven specifickou zkušeností a každý si s sebou bere adekvátní prostředky, z nichž hodlá utkat vzájemnou síť vazeb s tím druhým. Pavel Hošek si například z Litomyšle, kde v současnosti pracuje, přiváží demolované pozůstatky mostní lávky, která spojovala dvě části města oddělené rychlostní komunikací. Jiří Kuděla pak třeba zednický provázek, tedy tzv. brnkačku, či kmen stromu. Předem si také řekli, že to bude kresba, ať už vymezená plochou či prostorem, skrze níž mezi sebou budou komunikovat především. Zbytek je ale otevřený a – podobně jako například u hudební improvizace – bude záležet, nakolik se vzájemná inspirace, pospolitost, empatie a v neposlední řadě i genius loci porubské pasáže a jejího okolí podepíšou na výsledné podobě instalace.

 

Původní význam slova stereo značí prostorovost či tělesnost. Technicky je stereo nejčastěji postaveno na dvou kanálech, jeho pravou podstatou a cílem je ale tento dualismus překonat – vytvořit prostorový obraz. A podobně se to má i s touto výstavou, která sestává ze dvou hlasů, dvou osudů, dvou přístupů, ve skutečnosti však míří ke spojení. Je to vlastně jako s Hoškovou lávkou, jen namísto dvou břehů odděleného města dochází k propojení dvou výrazných solitérních existencí. Ty však – podobně jako dva pařezy na pozvánce – stejně nevyhnutelně míří ke konečnému splynutí.

 

kurátor: Tomáš Knoflíček

 

Výstava a doprovodný program se uskutečňují za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Ostravy.